Technologická poznánmka o výrobě šlehačky

Minulý týden jsem si udělal vynikající šlehačku technologií, kterou jsme objevil loni. A našel jsem poznámku z loňska:



Od té doby, co bydlím na vesnici jím vajíčka, jež snáší slepic, které svůj život tráví běháním po dvorku, jsou z úplně jiného materiálu než ty, které snáší slepice ustájené v garážích velkovýroben a piji mléko, čerstvě nadojené z vemene krávy, což jménem ale nikoliv chutí připomíná UHT hmotu v krabicích --- nabízí váš oblíbený velkotrh alias supermarket (znáte z televize) vyráběnou patrně z ropy.




 V době před první válkou v Gruzii mého dětství bylo v našich obchodech běžně k dostání gruzínské brandy. Během války z obchodů zmizelo a pak už se tam neobjevilo. Slyšel jsme, že se prodává dráž a západněji. Poslední láhev jsem si sice schoval, než se situace zlepší, ale podcenil jsem instinkt alkoholika, pro něhož je každá lihem obohacená tekutina věc okamžité spotřeby, má žena jej vypila.


 Říkalo se, že se gruzínské brandy nevyrábí destilací, ale tak, že se víno zmrazí. Zmrzne voda. To co poslední zůstane tekuté a nebo se první rozpustí je mnohem bohatší na alkohol.





Protože nemám ledničku, nechávám mléko za dveřmi. A teď v době mrazů mléko zamrzá a





 já jsme zjistil, že takto lze vyrábět smetanu. Když jsou tři čtvrtiny láhve zamrzlé, teče už jen huostá smetana. A led který pak rozmrzne je spíš jen voda.


To jsme věděl už dávno, ale teprve dnes v tento památný dvacátý pátý leden dva tisíce deset v mrazivé a chmurné ráno, po té, co jsme zatopil v krbu i kamnech jsem zkusil tuto smetanu slít a šlehat.




Získal jsem, něco, co se vůbec nepodobá těm krémovým sladkým hmotám z lahví, jež stávají ve velkotržnicích někde blízko krabic s mlékem.


Budu tomu říkat šlehačka. Bylo to ušleháno během dvou minut (moderní smetany z obchodů se musí šlaht půl dne a jsou stále tekuté, a pak se v následující minutě srazí na máslo)
a má to jemnou, delikátní chuť.


Jakožto výrobce doporučuji do kávy, a k jahodám.