Hned na začátku této eseje je důležité, abych ujasnil mé chápání pojmů rock 'n' roll, bigbeat a rock. Z mého pohledu jsou všechny tyto pojmy totožné. Uvědomuji si, že pro většinu lidí je rock 'n' roll něčím, co by také většina lidí dnes označila jako (pro mě rockovou hudbu poněkud dehonestujícím názvem) oldies, Rock je dnes v našich očích tvrdší slovíčko spojené (bohužel) s kapelami jako Kabát (otevřeně přiznávám, že ač se snažím být člověk milující, lásku a mír šířící, tak Kabáti jsou pro mě plevel, nemám je rád a jejich hudba je pro mě směšná urážka bigbeatu) a pod slovíčkem bigbeat si dnes většina lidí nedovede představit nic. Jak už jsem ale podotkl, tak z mého pohledu se jedná o totožnou věc a proto budu dále používat všechna označení. Dále chci také objasnit, že mi je opravdu jedno co kdo poslouchá a vůbec nic proti tomu nemám. Tento text je o zamyšlení se nad vývojem rockové hudby. Ta samozřejmě byla ovlivněna jinými žánry a stejně tak ovlivnila jiné žánry hudby. V žádném případě ale nechci aby určité věty tohoto textu byly vytrženy z kontextu. Pokud tedy píšu o disco hudbě v souvislostech s úpadkem na poli rock & rollu, zamýšlím se stále nad rock & rollem a ne nad disco music.
Podívejme se teď do historie této rockové hudby a ukažme si některé mezníky. Pokud mluvíme o rocku, musíme začít s blues, které není samo o sobě rock, ale navzájem se ovlivňují natolik, že je dnes jde jen těžko oddělit. Kdy začalo blues se nikdo nikdy nedozvíme, protože si o tom každý myslí něco úplně jiného, podle někoho pochází blues z 19. století od otroků, kteří si zpěvem na polích dávali vědět, že přichází otrokář. Podle někoho se dá mluvit o blues pouze v případě takzvané dvanáctitaktovky, kdy se opakují tři akordy stále dokola a podle někoho je to jakákoli smutná píseň vyprávějící příběh. Co je ale pro nás teď důležité je to, že blues společně s jazzem a country hudbou (a mnoha dalšími aspekty) dalo základ rockové hudbě (tehdy opravdu pouze výraz rock 'n' roll).
40. a 50. léta dala vzniknout hudbě, která na dlouhou dobu ovlivní tolik lidí a zemí. V těchto počátcích rockové hudby se využívalo zejména již zmiňované dvanáctitaktovky a kombinace tří akordů. Jeden ze zakladatelů této hudby byl Chuck Berry, jehož písně jako roll over Beethoven jsou populární dodnes (mezi dalšími hudebníky stojí za zmínku například B.B. King). Přišel Elvis Presley a všechno se posunulo zase o kousek dál. Tato hudba (Bigbít všeobecně, ne jenom Berry a Presley)se stala okamžitě oblíbenou mezi teenagery většinou kolem 13. věku života. Místo postaviček vojáků J.I.Joe a vlastních otců se tím našel nový vzor pro mladé lidi - uřvaní jedinci s elektrickou kytaru (Nikdy, nikdy za ní nepřestanu děkovat) a jejím rozervaným zvukem. Přišel zlom a na světě byli the beatles (1960 - původní bubeník Pete Best, od 62 nastoupil Ringo Starr), jejich rock byl uhlazený a rozhodně jiný, nevycházel z tradičního amerického rock & rollu, byl to nový britský rockový zvuk, který si chvíli musel svoje místo hledat, poté ale přišlo největší šílenství v dějinách hudby a silně pochybuji, že to někdo překoná. Rodiče se tehdy asi dokázali smířit s The Beatles, ale nikdo nebyl připravený na The Rolling Stones. Tito chlapíci byli pro většinu dospělých moc. zatímco Beatles dostali roku 1965 ocenění od Britské královny za přínos do britské pokladny, Mick Jagger se stal sirem až roku 2003.
Teď už se pohybujeme v 60. letech. Roku 1967 se uskutečnil hippie festival s názvem Monterey pop festival. Je to důležitý mezník, neboť na něm vystoupili tehdejší hvězdy jako The Who, The Birds, Jefferson Airplane a stejně tak budoucí hvězdy jako Canned Heat nebo Janis Joplin (Tady se můžete podívat jak její první významné představení vypadalo, znělo a jak byla tehdy velice populární a známá zpěvačka 'Mama' Cass Eliot z The Mamas & Papas ohromena: http://www.youtube.com/watch?v=jhBFRNBxT_o&playnext=1&list=PLD9F6D5985FEC4F8A&index=11). Jimi Hendrix na tomto koncertě nezapomenutelně podpálil svoji kytaru. Sečteno odečteno - rockový mezník jak vyšitý. A všichni tito lidé (nebo alespoň většina) měli něco společného, Bourali zažité konvence, neuznávali představu "amerického snu" a otevřeně vystupovali proti válce ve Vietnamu a proti válčení všeobecně. John Lennon na znamení protestu vrátil roku 69 ocenění od královny, všichni více či méně propagovali halucinogenní drogy a i přesto, že se stíhali bavit, jezdit na festivaly a brát drogy, měli tito lidé a jejich fanoušci morální zásady výš posazené než většina státníků té doby. V téhle době byl bigbít už opět mnohem dál. Možná i díky drogám se technika hry na elektrickou kytaru změnila prakticky k nepoznání a svět dával vzniknout hard rocku, což je hudba, ve které vyniká sólová hra na elektrickou kytaru. Nejlepší kytaristé té doby jsou například Jimi Hendrix, Jimmy Page z Led Zeppelin, Eric Clapton.
Z mého pohledu přichází zlom v 70. letech minulého století (ne že by se děli v tomto desetiletí jenom špatné věci co se hudby týče, Led Zeppelin nahráli spoustu dobrých alb). Roku 1970 zanikají Beatles, umírá Jimi Hendrix, stejně tak Janis Joplin. V 70. letech vzniká disco music, kapela Abba a lidé vesměs zapomínají na éru hippies, éru solidarity, éru volné lásky. Co se drog týče, tak přichází na scénu čím dál tím víc kokajn a taneční drogy. Rocková hudba upadá a už nikdy nebude taková jaká byla za dob hipísáckých kadeří. V polovině tohoto desetiletí se vedle popovodiscorádobybigbítu (kapely jako Europe) objevuje Punkrocková Patti Smith s albem Horses, stejně tak jako přichází dobýt svět bigbítu hardrockovo-bluesový Gary Moore. 80. léta se nesou v duchu punku, který ale z mého pohledu již rockovou hudbu osekal na minimum, zdrsnil a udělal z ní do jisté míry to, co si o ní konzervativci mysleli odjakživa. Neříkám, že Punk je něco špatného, to vůbec ne. Ale Přesto mi bigbeat z 60. a přelomu na 70. léta přišel i přes jeho rozervanost vstřícnější a milejší, trochu jakoby z něj vyznívalo: ,,Hej, pojďme se domluvit, dejte míru šanci a přestaňte střílet.", oproti tomu Punk a pozdější tvorba na mě působí jako: ,, Hej!! Neserte nás nebo budem ještě hlasitější!!". V 80. letech to všechno bujelo vedle sebe, disco kultura jela ve své vlně a punk zase ve své, Když přišla Nirvana, byl to zase nějaký posun, všechno je posun, ale technicky se to pořád blížilo více punku než rocku a hard rocku z 60. a 70. let.
Dnes je svět rockové hudby, celá rocková kultura, tak roztroušená, že člověk jen těžko hledá společného jmenovatele. Dříve bylo také spoustu sub-žánrů a někdo hrál více folk, zatímco jiný více rock, ale všechno to byla stejná kultura, kterou něco drželo pospolu. Byla to sólová kytara? LSD? Společný nepřítel v podobě strýčka Sama? Nechci útočit na dnešní kapely, je spousta dobrých kapel, ale faktem je, že jejich hudba využívá jednodušších hudebních postupů než dříve. Dnes už nikdo nevymyslí kytarová sólá jako v Muffin Manovi Franka Zappy nebo Good Times Bad Times Led Zeppelinů. Většina dnešních kapel co znám, se snaží v hudbě nevybočovat žádným nástrojem. Chtějí hrát jako celek, tak aby žádný nástroj nevyčníval, o tom ale podle mého bigbeat není. S jedním přítelem, který poslouchá současnou tvorbu sem se na toto téma bavil a on mi řekl, že velká kytarová sóla v starším bigbítu jsou hudební masturbace, s čímž naprosto souhlasím. Ovšem pro něj to znamenalo něco nechtěného, něco co kazí píseň a né jí doplňuje. On v tom neviděl vrchol, ale pokles. Můj názor je, že masturbace je na každý pád prospěšná.
Suma sumárum; co je podle mého tedy příčinou těchto změn ve vnímání hudby? Myslím, že jako první bych označil Vyčerpání možností v žánru rockové hudby let 60. a 70. - Samozřejmě, že dnes existuje mnoho druhů rockové hudby, kterou tehdy nikdo neznal, jako třeba indie rock, ethno rock,atd. ale tehdejší rocková hudba se po cca 30 let vyvíjela nějakým způsobem. Byl blues, přišel rock, který fungoval na principech převzatých z blues (3 akordy, 12 taktů) - elektrická kytara(doprovod), basa, bicí, zpěv. Potom se rock zbavil nutnosti bluesových postupů (Beatles, Stones a další), Hra na rockovou kytaru se zdokonalovala a bylo důležité mít co nejlepší kytaristy. Hudba byla ráznější a ráznější, ale ne nutně jednodušší. No a poté už nebylo kam tuto hudbu posouvat jako samotný aspekt. Interpreti do své hudby začali přidávat prvky jiných druhů muziky, na což navazuje druhý bod - Vznik nových hudebních žánrů neslučujících se s rockem. tomuto roztroušení zájmu mezi vícero druhů hudby se chtě nechtě kapely přizpůsobovaly a zcela nové hudební postupy se na jejich tvorbě musely odrazit, to dává vzniknout funky, discu a podobně. Třetí bod - Roztroušení fanoušků - v momentě, kdy se z disca a funky stanou svébytné žánry, rocková hudba se logicky už nemůže těšit takovému zájmu jako dříve (z důvodu zrušení vlastního monopolu). 4 bod - Pokus o re-obnovu - v momentě, kdy se klasická rocková hudba zdá být mrtvá a ta neklasická zmutovala do jiných žánrů a subžánrů jako jsou metal atd. se začal vyvíjet punk (Punk opravdu chápu jako nutnost udělat krok zpět a vrátit se před disco, metal a jiné druhy hudby vzniklé z rocku). Jako pátý bod bych označil vývoj nové rockové hudby na základech punku - Jestliže totiž ta stará rocková hudba vznikla na základě jazzu, blues, country a rythm 'n' blues, ta nová musela vznikat především z punku, neboť jiné hudební žánry (disco, funky, metal) byli již svébytné a troufám si říct, že pro punkové interprety i posluchače nechtěné. Právě z punku tedy vznikl grunge, independent rock, ethno rock a další. A vzhledem k faktu, že punk neměl ke kytarovým vyhrávkám prakticky žádný vztah, musela se tato nová vlna bigbítu vyvíjet právě směrem, kterým se vyvíjela a vyvíjí.
Je pro mě otázkou kam se bude bigbít ubírat nadále. Narazí na své mantinely? Zanikne? Stane se z něj jenom malá subkultura několik málo stovek fanoušků? Kdo ví.
