Industrializace školství (možné proměny vyučovacích forem v čase v zájmu racionalizace)

Jedním ze dvou velkých důvodů, pod jejichž vlivem jsem nakonec dal přednost brněnské ESF před její pražskou sestrou pro mne byla zcela okouzlující moderní technologie, technologie umožňující z tepla fakulty pořádat výuku pro studenty na odsunutém pracovišti, schopná pořádat v reálném čase konference, a co mne zaujalo nejvíce, schopna nahrát průběh přednášky, uložit jej a nabídnout studentům, kteří tedy nemusí být na přednášce fyzicky přitomni a dokonce ji ani nemusí sledovat v předem určený čas a dostává se jim tak velké dávky flexibility. To tehdy bylo přesně v souladu s mou představou o výuce na vysoké škole, i tak se stalo, že jsem v září konečně spustil systém přehrávání přednášek ze záznamu. Ale ouha, žádné tu nahrány nebyly. Důvod? Přednášející se bojí o ztrátu pracovních míst příští rok a mají za to, že budou nahrazeni svými vlastními nahrávkami. Takovou hloupost jsem už dlouho neslyšel. Jenže, co když to hloupost vůbec není? Není možné, že učitelé budou skutečně nahrazeni nahrávkami, stroji? Touto i mnohými souvisejícími otázkami bych se chtěl v práci zaobírat.

Nejdříve bych se rád zamyslel nad možnými signály, které by naznačovaly nebo pomohly předpovědět přítomnost takového procesu, tedy procesu jisté transformace školství, ve kterém budou učitelé, jako něco zbytného a nepotřebného vytlačováni. Jeden z nich jsem již zmínil, dalším symptomem by podle mého mohly být zcela nové, moderní formy testů. Jedním z nich je GMAT(Graduate Management Admission Test). Tento test se používá jako jedno z hlavních kriteríí přijetí na prestižní ekonomicky/manažersky zaměřené školy. Je psaný na počítači, v testových centrech, která vypadají na celém světě takřka totožně. Je kompletně standartizovaný, stejný test obdržíte bez ohledu na národnost, mateřský jazyk nebo jakákoliv jiná kritéria, jazykem testu je angličtina. Test sám vybírá podle velice sofistikovaných klíčů, jaké otázky Vám zadat a jaké za ně posléze udělit hodnocení, kupříkladu správné zodpovězení otázky zvýši šanci dostat v budoucnu těžsí otázku, které mají však při hodnocení vyšší váhu. Váhu i skladbu otázek si test autonomně testuje(určité procento otázek se nezapočítává do hodnocení a slouží jen pro zdokonolování testu samotného, testovaný samozřejmě netuší, které otázky to jsou). Výsledky jsou spočítány za několik okamžiků po ukončení testu a okamžitě nakalibrovány na percentilovou stupnici pro porovnání s ostatními testovanými. Za krátkou zmínku také stojí některá specifika jazykových testů, které si jsou cvičení zaměřená na mluvení schopny ohodnotit zčásti samy a zbytek přeposlat do center, kde se ohodnotí data zbylá. Obecně se dá konstatovat, že u testů tohoto typu není velká potřeba lidí na zajištění jejich chodu, ovšem je zapotřebí nevelkého počtu velmi schopných lidí pro vytvoření testů samotných. Testy jsou schopné otestovat téměř neomezené množství uchazeču a mezní náklady na test s rostoucím počtem uchazečů výrazně klesají.

Dovolím si nyní uvést krátkou historickou vložku o průmyslové revoluci. Tato zapříčinila obrovský hospodářský rozmach a souvztažně markantní navýšení životní úrovně. Průmyslovou revoluci hnaly kupředu nové technologické pokroky, vynálezy, doslova ikonický pak je parní stroj. Nové stroje, s přibývajícím časem čím dál tím kvalitnější a levnější byly hromadně zaváděny do výroby. Tvář výroby se začala razantně měnit, manuální výroba v manufakturách byla ve velkém nahrazována tovární velkovýrobou. Tyto procesy vedly v první řadě k nárůstu produktivity práce, dělby práce a dalšímu rozvoji technologií a přilehlých odvětví. Za povšimnutí stojí i fakt, že na některá odvětví(například výroba šperků) měla industrializace jen malý vliv, taková odvětví si zpravidla kladla za cíl vysokou kvalitu, byť za cenu vysokých nákladů.

Jak už struktura práce napovídá, zaobírám se ideou, zdali podobný proces neprobíhá i v současnosti ve školství a pokud ano, jak se bude do budoucna měnit jeho tvář. Co se tedy ve školství stane, bude-li narůstat technologická úroveň? Aby na tuto otázku bylo možno snadněji a prokazatelněji odpovědět, zkusme se zamyslet nad následujícím jednoduchým modelem. Stejně jako v ekonomice nám pujde především o celkový produkt(vzhledem k rozsahu práce nebudu zadefinovávat, co přesně jím myslím, je to koneckonců intuitivní a zřejmé), podívejme se proto na jeho funkci. Celkový produkt závisí především v určité míře na počtu pracovníků, neboli učitelů a jiného personálu, dále pak na zázemí a vybavení a také samozřejmě na úrovni technologií, pokroku. Je nasnadě domnívat se, že je funkcí těchto tří proměnných, respektive Y=F(L,K,A).

Se vzrůstající technologií roste produktivita kapitálu, snižuje se jeho cena a také jeho závislost na práci(kupříkladu projektory jsou levnější, jsou schopné vysílat ve větší kvalitě a jsou také schopné nastavovat se automaticky), sekundárně se může také zvyšovat cena práce, jelikož růst technologií přináší růst životní úrovně, ale to nyní není podstatné. Jaký má tedy vzrůstající produktivita efekt na danou funkci? Jestliže peníze tekoucí do školství zůstávají stejné, potom relativně dražší a méně produktivní L je substituováno relativně levnějším a produktivnějším K. Celkový výstup roste. Jak si ale takovou situaci představit?

Studenti chodí do školy, ve které nejsou žádní skuteční učitelé, jen dozor. Ve třídě je místo tabule obrazovka na promítání přednášek a tutoriálů. Přednášky, stejně jako ostatní studijní materiály jsou vytvářeny v centrální řídící škole, kde učitelé připravují a posléze i modifikují veškerý materiál. Učitelů není mnoho, jsou však velmi dobře placeni a jejich díla jsou kvalitní. Tyto posléze využívají ve stejné nebo lehce modifikované podobě desetitisíce, někdy statisíce studentů. I přes relativní kvalitu výuky nejsou vždy výše uvedené schopné vyhovět individuálním potřebám studentů. U seminářů a cvičení, prováděných samozřejmě pouze s pomocí počítače, je snaha tento problém minimalizovat, programy jsou velmi inteligentní a umí se adaptovat podle studenta. Metody hodnocení jsou naprosto jednotné. Učitelé mají strach o svou práci a bojí se, že školství bude sjednoceno celosvětově, s jediným jazykem.

Hned je vidět jedna velmi zásadní minela předchozího modelu. Maximalizace celkového produktu sice skýtá ohromný ekonomický potenciál, ovšem co je také stěžejní, je produkt nejlepších několika procent studentů. Právě několik málo nejlepších studentů pak stojí za nejen technologickým pokrokem, který je hnacím motorem celé ekonomiky a dokáže víc než vyvážit náklady do něj vložené. Jak ovšem docílit zkvalitnění výuky těchto jedinců? A také jak je vybrat? Na první otázku jsem nalezl velmi přirozenou odpověď. Jakmile tyto dokážeme identifikovat, stačí je oddělit z trhu(školství) a vytvořit trh nový. V novém trhu, ve kterém již nepůjde o poměr výstupu a vložených nákladů budeme schopni nakoupit ke kapitálu také dostatek pracovní síly a zvýšit tak jednotkový výstup těchto vybraných jedinců, byť za poměrně vysokou cenu. Druhou důležitou otázkou je, podle jakého kritéria vybírat studenty na přeřazení do tohoto trhu? Nabízí se studijní výsledky z trhu prvního(čímž budeme zároveň motivovat studenty prvního trhu a mimoděk ještě zvýšíme jejich produktivitu!), dalším kritériem by mohl být finanční poplatek, který by zároveň pokryl část zvýšených nákladů. Jak by taková situace mohla vypadat?

Státní školství přetéká studenty a mnozí z nich se snaží dostat na prestižní soukromé školy, na nichž studují zhruba z poloviny děti bohatých rodičů, schopných platit vysoké školné. Kritéria na přiznání stipendia jsou velmi přísná, ale jejich zdárným splněním se studentovi otevírají dveře do nového světa. Krom výuky samotné se tu velmi chytří stipendijní studenti setkávají se studenty z vyšších tříd, získavají konexe. Skuteční učitelé se zde studenty snaží naučit tu nejtěžší, leč fundamentální schopnost - myslet.



____________________________________________________________________

Pedagogické formy

Pedagogické formy

Vyučovanie študentov a vonkoncom celého ľudstva prešlo mnohými premenami behom minulosti. V dnešnej dobe sa niektoré odborné termíny a druhy spôsobu nadobúdania vedomostí môžu nazývať rovnakým názvom, ale v rozličných krajinách značia iný druh pedagogického prístupu. Pedagogické formy sa menia z generácie na generáciu, pričom cieľom každej novej formy je racionalizácia.

V poslednom čase je hlavne u mladších generácií populárna forma doučovania. Je to forma pri ktorej žiak, študent navštevuje osobu, ktorá mu pomáha pri učení, a je zameraná väčšinou na jednu oblasť. Vo svete je známe viac druhou doučovania, pričom jedno, alebo druhé nenadväzuje na seba. V našej oblasti väčšinou rodičia posielajú svoje dieťa  na doučovanie hlavne z predmetov, o ktorých si myslia že ich nezvláda. Podľa mňa je to určitým spôsobom nútené vyučovanie, lebo keď sa pozastavíme nad tým, že ktoré dieťa by chodilo dobrovoľne na doučovanie mimo školy. Tak nám iná možnosť neostane. Napríklad inde vo svete doučovanie znamená úplne niečo iného ako u nás. Vezmime si oblasti, štáty v ktorých prebieha diaľkové štúdium žiakov už od základnej školy, kvôli veľkým vzdialenostiam medzi civilizovanými oblasťami, mám namysli napríklad Austráliu, Nový Zéland, alebo Južnú Ameriku. Tam sú deti nútené k samoštúdiu a niekoľkokrát do roka navštevujú tzv. doučovateľov. Jeho úlohou nie je doučovať žiakov, ale viesť s nimi konzultáciu. Na týchto konzultáciách sa venuje témam, ktoré nie sú jasné pre študenta a ktoré potrebuje lepšie vysvetliť. Žiak si pred návštevou doučovateľa pripraví materiály s ktorými mal problém, alebo sú mu nejasné a potom ich osobne prekonzultuje s kompetentnou osobou. A ako vidíme tak tu sa spájajú pojmy doučovania a konzultácie. Mnohých nás ešte v budúcnosti určite stretne možnosť, alebo problém konzultácie napríklad u diplomových prác. Pri konzultácii sa študent so svojím profesorom venuje danej téme. Preto je potrebné aby si študent už vopred pripravil určité materiály a otázky, ktorým sa chce venovať a aby mal vytýčený cieľ svojej návštevy konzultanta. Na konzultáciu sa musí žiak vopred pripraviť, lebo potom konzultácia môže nabrať obrat a zmeniť sa v určitom prípade až na doučovanie. A tu ako vidíme dochádza zas ku konfrontácii týchto dvoch termínov, lebo ako som uvádzal konzultácia je forma doučovania podľa môjho názoru, ale nakoniec som uviedol príklad, keď tieto dve formy majú úplne iný druh prístupu. Lebo doučovanie môžem zakladať na nulových vedomostiach žiaka, a pokúsiť sa ho naučiť niečo nového a vysvetliť mu to. Pričom u konzultácie musí žiak mať určitý druh základu na ktorý chce stavať, a konzultant mu pomáha už len bližšie sa priblížiť k cieľu.

Ďalšou takou trocha mimoškolskou aktivitou je podľa mňa školenie. Školenie je tiež druh doučovania, ktorého úlohou je oboznámenie osôb zúčastnených tohto sedenia, školenia s danou problematikou pomocou školiteľa. Školenia najviac využívajú firmy a zamestnávatelia pri príležitostiach, keď chcú oboznámiť svojich zamestnancov s novou technológiou, alebo s novými prístupmi. V dnešnom svete je možné navštíviť veľké množstvo školení od technického charakteru až po školenia jazykového charakteru. Podľa môjho názoru úlohou školenia je odniesť si niečo podstatného čo človek v budúcnosti využije. Keď porovnávam školenie, doučovanie a konzultáciu tak mám rôzne názory. Najväčším množstvom užitočných vedomostí do budúcnosti podľa mňa prispeje práve školenie, pretože  na školenie chodí človek hlavne kvôli tomu, lebo ho to zaujíma a už má s danou problematikou skúsenosti a chce sa zdokonaliť, je zamerané na jeho požiadavky, alebo požiadavky zamestnávateľa ktoré v budúcnosti určite využije. Pričom doučovanie využívajú ľudia vtedy, keď ich daná téma nevie osloviť ale musia ju zvládnuť, lebo je takpovediac podmienkou v danej situácii. Napríklad človek nevie dobre po anglicky a vôbec ho tento jazyk nebaví, ale aby mohol zmaturovať musí mať maturitu z jazyka tak začne chodiť ma doučovania. Nakoniec spraví maturitu, pôjde pracovať ale už v živote sa nebude zaoberať týmto jazykom, lebo si myslí že je to preňho zbytočnosť. Vonkoncom keď zas vezmem formu konzultácie, tak tejto forme sa venuje človek pri danej problematike, ktorá ho väčšinou zaujíma a chce sa v nej zdokonaliť, alebo sa poradiť o možnostiach s inou osobou, ktorá sa venuje rovnakej problematike.

Ale zatiaľ som sa prevažne venoval týmto témam ako formy, ktoré sa konajú mimo školy, ale sú len doplnkom štúdia. Teraz by som sa chcel venovať téme, ktorá úzko spätá so štúdiom a školou, ako napríklad semináre, cvičenia, prednášky, ústne skúšky, písomné skúšky. Každý z nás navštevuje, alebo navštevoval už prednášku, hodinu na ktorej vyučujúci chce predať svoje získané vedomosti študentom, žiakom. Prednáška je vlastne druh prezentácie vlastných vedomostí nadobudnutých štúdiom, alebo praxou širšiemu okoliu. Prednášky sa väčšinou opakujú v určitých časových intervaloch a  postupne budujú vedomosti ohľadne určitého tématu. Jej cieľom je naučiť, vysvetliť  a priblížiť tému. V prípade keď vyučujúce chce, a má možnosť ponúknuť hlbšie vedomosti, alebo ukázať praktické príklady tak často využíva možnosť seminárnych skupín, seminárov, či cvičení pre študentov. Semináre sú väčšinou tvorené menšími  skupinkami, pri ktorej učiteľ vyžaduje a podporuje určitý druh interakcie so študentmi. Semináre sú určitým druhom racionalizácie vyučovania, pri ktorej sa využíva hlavne podstata ľahšej práce s malou skupinou ako z davom. Väčšinou dáva možnosť  lepšieho a hlbšieho pochopenia problematiky, témy. Asi najlepšiu simuláciu skutočnosti nám dávajú cvičenia. Pri väčšine cvičení sa už vyžaduje aspoň  teoretická znalosť problému, a postupu riešenia daných problémov. Cvičenia sú určitou formou prevedenia teoretických poznatkov na praktické.  Nadarmo by sme teoreticky vedeli akú funkciu má klávesnica delete, kedy sme ju v živote nepoužili, alebo nevedeli kde ju máme hľadať na klávesnici. Ja osobne som zástancom názoru že formou cvičení sa človek naučí oveľa viac ako len formou samotnej prednášky a pomôže mu niekedy pochopiť aj to o čom si myslel, že je to nepochopiteľné. Mojím názorom je to, že zavedenie seminárov a cvičení došlo k veľkej racionalizácii vyučovania.

Najnepríjemnejší, a asi najťažším problémom pri racionalizácii vyučovania bolo a je overenie si kvality získaných vedomostí, teda skúšky. V najčastejšie sa stretávame s ústnou a písomnou formou skúšky. Je dokázané, že každému človekovi vyhovuje  jej určitý druh.

V prvom rade by som sa chcel venovať ústnym skúškam. Ako každý druh skúšky aj ústna skúška má svoje kladné a záporné stránky. Jedným asi z najväčších problémov pri ústnej skúške je stres, vďaka ktorému sa žiak nevie niekedy vyjadrovať a stráca reč a často aj zbytočne prežíva  pocit paniky. Po pozorovaniach sa došlo k výsledku, že by skúšajúci v okamih skúšania nemal byť drsným učiteľom, ale skôr priateľom skúšaného žiaka a navodiť u žiaka ľahšiu atmosféru, aby sa zbavil aspoň z časti svojho stresu. Naopak, ale výhodou u ústneho skúšania je to že človek sa naučí vyjadrovať a vystupovať pred obecenstvom. Vezmime si príklad keď nás vyvolali v škole a mali sme ísť odpovedať k tabuli. V tomto prípade sme boli akoby hercom, ktorý prezentoval svoje vedomosti a ponúkal ich triede, ktoré hralo obecenstvo, a odpovedajúci bol  kontrolovaný učiteľom, ktorý stvárnil kritika a režiséra v jednej osobe. Odpovedajúci žiak mohol svoje myšlienky a vedomosti prezentovať ústne, dopĺňať ich nákresmi a obrázkami na tabuľu, a týmto spôsobom sa učil vystupovať pred obecenstvom. Pamätáte sa ako keď ste vy, alebo spolužiaci išli odpovedať a učiteľ vás upozornil aby ste si vybrali ruky z vrecka, alebo sa vám opýtal prečo ste sa neučesali. Už len takýmito, vtedy bezvýznamnými gestami, alebo zbytočnými otázkami vás pripravoval do budúcnosti na vaše „vystúpenie“ pred ostatnými. V ústnej odpovedi sa podľa mňa skrýva také malé divadelné vystúpenie v ktorom majú veľkú výhodu osobnosti, ktoré dobre ovládajú umenie rozprávať a presvedčiť ostatných.

V druhom rade by som sa chcel venovať písomný skúškam. Poznáme mnoho foriem písomných skúšok. Slovné spojenie „co je psáno, to je dáno˝, je asi najväčšou nevýhodou písomnej skúšky pri rozpisovacích otázkach. Lebo človek má danú presnú tému a musí sa jej venovať a nemôže tak ľahko odbočiť ako pri ústnej skúške. Ďalšou formou písomnej skúšky sú otázky napíšte, popíšte heslovite, jednou maximálne dvomi vetami danú problematiku, odpoveď na otázku. Pre mňa osobne tento spôsob je oveľa príjemnejší a lepší ako dlhé rozpisovanie odpovedí, lebo človek ktorý sa učil danú látku tak vie zhrnúť hlavnú myšlienku do pár viet. A z druhej strany väčšinou zo zadanie je na 100% poznať požiadavky učiteľa, akú odpoveď čaká na otázku. Lebo pri dlhom otázke typu, kde sa čaká maximálne vyčerpávajúcu odpoveď si žiak nevie vždy určiť čo je prioritou, hlavne preto lebo učiteľovi možno bude znamenať prioritu taká vec , ktorú berie žiak za nepotrebnú, alebo ju len okrajovo spomenie aj keď vie čo znamená. Podľa mňa na presnú otázku sa vždy hľadá ľahšie presná odpoveď , ako na otázku kde neviem posúdiť čo je najvyhovujúcejšia odpoveď. A ako poslednú formu písomnej skúšky asi spomeniem skúšky s možnosťami odpovedí typu abc. Pri tejto forme ide väčšinou o kontrolu toho, či si žiak preštudoval dané učivo pomocou konkrétnych otázok a rýchlych heslovitých odpovedí. Pre učiteľov pri tejto forme robí najväčší problém to ,že pri týchto otázkach sa najjednoduchšie dá opisovať, ale z druhej strany sa tieto písomky pre nich najlepšie opravujú. Študenti zas využívajú niekedy možnosť natypovania otázok, keď sa neučili alebo si môžu logicky odvodiť odpoveď keď im daná otázka nesedí, alebo zabudli odpoveď na danú otázku, ale  vedia správne odpovede  na ostatné. Týmto spôsobom im to môže pomôcť rozvíjať svoju logiku. V poslednom čase sa stali populárnymi testy, ktoré sú počítačovo opravované a píšu sa na počítačoch. Hlavnou myšlienkou tohto projektu je určité uľahčenie práce profesorom. Mne osobne testy ktoré sa píšu na počítačoch veľmi nevyhovujú, lebo človek má zadanie danej úlohy pred sebou na monitore a musí si ho prepisovať buď na papier keď ho chce riešiť, alebo sa rozhodne, že sa jeho pozornosť bude sústrediť na monitor a papier na ktorý píše a takto môže stratiť svoju sústredenosť a prestane sa plne venovať riešeniu úlohy. Viac mi osobne vyhovuje písať písomky na odpoveďové hárky, ktoré sú potom počítačovo snímané a vyhodnocované, lebo vtedy mám zadanie pred sebou na jednom papieri a neruší ma monitor napríklad.

Záverom tejto práce sa zastávam názoru, že každému človekovi vyhovuje iná forma pedagogického prístupu. Odstupom sa každá forma zdokonaľuje, dochádza k racionalizácii postupov a práce s ľuďmi. V určitých prípadoch sa nám niektoré formy vyučovania môžu prekrývať, alebo podobať, ale taktiež môžu mať úplne iný charakter. Prvky interpretačného umenia pozorujem hlavne pri prednáškach alebo ústnych skúškach, kde si ich človek môže nacvičiť a vyskúšať hneď pred obecenstvom. Pri prednáškach podporujem využitie rôznych didaktických a audiovizuálnych prostriedkov, lebo napomáhajú k lepšiemu pochopeniu. A v závere by som ešte asi dodal len toľko, že rodičia nemusia hneď zapisovať svoje dieťa na rôzne doučovania, keď donesie prvú päťku, lebo to môže byť dané aj tým že ich dieťa nevenuje dostatočnú pozornosť vyučovaniu, a keď nedáva pozor na vyučovaní tak je možné, že ju nebude dávať ani doučovaní ( ako som sa dočítal). A racionalizácia vyučovania  je ozaj racionalizácia? Podľa mňa nie, je to len možnosť uzatvoriť osobnosť do škatuľky v ktorej by ju ostatný chceli vidieť, a bola by možno pohodlnejšia pre jedincov ktorých sa tá škatuľka netýka.  

Michal Kmínek komu: mně
zobrazit podrobnosti 17:57 (Před 1 hod.)

Dobrý den

Zde Vám zasílam první úkol.

Bohužel nevím jak se vkládá do blogu, jehož odkaz jste zaslal. Nejsem takový
počítačový expert.
Taktéž jsem měl problém s pochopení zadání. Snad jsem se, ale aspoň trochu
přiblížil Vaší představě, jak by úkol měl vypadat.

Mockrát děkuju za pochopení

Mihal Kmínek



První téma je porovnání pedagogických forem: formy doučování, konzultace, semináře,
cvičení, přednášky, školení, ústní zkoušky, písemné zkoušky a o jejich proměnách v zájmu
racionalizace (to je odborný sociologický termín) a shrnutí toho, co lze kterou formou
zprostředkovat a co mají obecně společného s herectvím a s interpretačním uměním vůbec.
Další formální požadavky jsou tyto: má se jednat o essay na zadané tém tak, že na jejím
začátku budou formulovány určité přijatelné teze, jež budou však zbytkem essaye postupně
popřeny a vyvráceny. Zkuste o tom popřemýšlet a něco napsat.

__________________________________

V dnešní době, kdy lze velmi snadno získávat informace, kdy je velmi

k vědění a ke vzdělání, vyvstává otázka, zda je vůbec potřebná instituce školy, jako garanta

vzdělání.

Jako samozřejmost se jeví nezbytnost naučení se používat prostředky pro získávání informací,

vzdělání a obecně platných společenských návyků. A k tomu stále ještě dostatečně slouží

školy. Jak ale píše McLuhan v Gutenbegově galaxii, děti předškolního věku jsou značně

zasaženy interaktivním aktivním sebevzděláváním prostřednictvím televize (dnes i internetu),

kde získávají vědomí o světě, názvech, představách a závěrech. Děti jsou v neustálém

poznávání a vzdělávání a vytváří svůj aktivní svět. Takovéto děti mají velké problémy zapojit

se do výuky založené na tradicích 19. století, kdy musí sedět nehnutě v lavicích a přijímat

informace prostřednictvím tabule nebo lehké projekce. Sice jsou školy založeny na principech

interaktivního usměrňovaného vyučování, ale v silné většině je mnoho základních škol

založeno na strnulé výuce. Ve většině případů platí, že výborným žákem se stává takový žák,

který umí přesně odříkat látku naprosto beze změn, kde může hlubší smysl žákům unikát.

Většina žáků pak vnímá učení jen ve spojitosti se školou, a je bráno jako něco povinného a ve

většině případů nudného a naprosto nepotřebného. Střední školy se taktéž zakládaní na tomto

systému. Samozřejmě pokud se nejedná o učební obory. Jiná situace je na školách vysokých.

snadný přístup

Seminář, cvičení a přednášky tři různé formy výuky, ale někdy se za nimi skrývá pouze

jedna a to stejná forma výuky. S osobního poznatku, kdy jsem se za své dosavadní studiu

měl teoretický setkat s všemi třemi formami, vždy vyučovací hodina probíhala formou

přednášky.Takže další řádky budou o tom, jak bych si to asi představoval, kdyby došlo

k uskutečnění avizované formy výuky.

Seminář, forma výuky, kde hlavní slovo má vyučující, ale studenti se zapojují v průběhu

semináře do rozpravy. Vyučující stanoví téma, které drží ve vytyčené linii, studenti téma

rozebírají. Taktéž je zde vhodné rozebírání předem zadaného tématu, literatury, problému,

které si studenti měli na daný seminář připravit a sdělí vlastní názory a vlastní pochopení

tématu/problému. Na konci semináře si můžou studenti odnést rozdílné závěry na dané téma.

Cvičení by se mělo zakládat na menším počtu studentů, kde bude probíraná problematika

okamžitě diskutována/konzultována. Studenti budou aktivně zapojeni do výuky. Taktéž by

zde mělo docházet k vysvětlování pojmů, o kterých se na cvičení mluví. Na konci cvičení by

studenti měli zcela jednotně chápat rozebírané téma a mít stejné závěry. Proto se jeví tato

forma výuky pouze pro potřeby oborů, které se zabývají ustálenými paradigmaty.

Přednáška se zakládá na předem zvoleném tématu vyučujícím, který podá informace svého

dosavadního poznání nebo bádání. Na přednášky mohou být zváni rozliční hosté, kteří sdělí

svůj příspěvek svého zájmu, které se týká okruhu témat vyučovaného předmětu. Tudíž

přednášky nemusí být založeny pouze na jedné osobě vyučujícího. Studenti pouze naslouchají

přednášejícímu a do tématu nezasahují. Pouze na konci přednášky může docházet k dotazům

a případným vysvětlením. Studenti jsou nabádaní si spíše najít literaturu, která pojednává o

tématu, nebo literaturu, kterou přednášející doporučí.

Ústní zkouška by měla prověřit studentovo pochopení probrané látky. Touto formou může být

i prezentace vlastního názoru na věc a i případné vlastní zjištění. Mělo by dojít k dialogu mezi

zkoušejícím a zkoušeným. Jednu z rolí zde hraje i mluvený projeve zkoušeného, který má

často vliv na výsledek. Co nepovažuji za příliš vhodné je zkoušení definic.

Písemné zkoušky lze rozlišit na dvě verze a to s otevřenými nebo uzavřenými otázkami(test).

U obou jde ale o více omezenější formu zoušky než je to u zkoužky ústní. Písemné zkoužky

by se měly především zaměřovat na prověření neměnných definic nebo na krátká stručná

vysvětlení.

Jedním z problému dnešní vyukových forem je „nucené“ samostudium a to především

na vysokých školách, kde je velmi populární a hojně využíváno vyučujícími. Celý pojem

samostudium by měl pouze doplňovat a rozšiřovat výuku. Bohužel se pravidelně stává, jak

jsem v některých absolvovaných předmětech zažil, že samostudium je jediným možným

uspěchem pro zvládnutí předmětu, když celé přednášky jsou pravidelně „zaplácány“

žákovskými referáty nebo výukou, která obsahuje cca 10% následných požadavků na celkové

ukončení. Zbylých 90% problematiky si student musí najít a vyselektovat jeji hlavní podstatu

sám, což může vést i ke zcela mylnému pochopení látky. Vyučující při těchto přednáškách

zřejmě většinou spoléhají na kvalitní přístupy ke studijním materiálům. Ale potom se celé

takové studium na škole stává zcela zbytečným a stresujícím (termíny, zkoužky), když úpěšné

absolvování takových předmětů právě dosáhnete samostudiem. Když žáci nejsou koncepčně

vedení a nejsou jim předkládáný důležitě okruhy potřebné pro zvládnuté látky. Potom se jeví

celkově taková vysoká škola poze jako prostředním pro získání titulu, ale ne vzdělání (což by

mělo být prioritní).

T I P Y

Ahoj všem, kteří nezanevřeli na tuto diskuzi. Posílám tip na divadlení hru, jejíž téma souvisí s transakční analýzou...myslím, že to zaujalo Václava a Vojtěcha...:o)

http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=predstaveni.aspx&sb=2&ic=4991&pr=73233

Excelují Janžurová, Němec a Rašilov :o)

Pro tuláky pak posílám tip na výlet. Jedná se o oblast Luckého vrchu, kde je prý nejkrásnější výhled na Vysočinu. Nedaleko odtud je Karlštejn, několik mnohasetletých památných stromů, zkamenělý zámek a další, co určitě stojí za vidění. :o)

Atmosféra tam láká k rozjímání. Lze absolvovat pěšo, řadu věcí i kolmo, něco z toho lze naštívit i vozem, ale tuto možnost vřele nedoporučuji, ochudíte se o to rozjímání...:o)

Katka.