Prokrastinace

Ještě donedávna jsem žila v představě, že moje chorobné odkládání povinností je pouhá lenost. Blíží se zkouškové, otevřu IS podívám se kolik mám předmětů, jaké jsou termíny, po zralé úvaze vytvořím tabulku, zaznačím termíny, zvážím kolik času budu potřebovat na jakou zkoušku nebo práci a podle toho si rozvrhnu termíny zkoušek. Přihlášené termíny modře, úspěšné zeleně, podmínky pro absolvování zkoušky žlutě a to co mi nedejbože uteklo červeně. Tady pohádka končí.
A tak hezky to začalo: Proč bych se stresovala z psaní nějáké práce? Přece mám na to tři dny, to je dost času. V klidu si sednu, otevřu počítač, přečtu si zadání, přemítám nad tématem, očima bloudím po pokoji. Na stole sedí kopa neidentifikovatelného bince, která mě rozčiluje pokaždé, když na ni zabřednu pohledem. Nemůžu nic psát, když mám na stole kopu bordelu! Klid, času dost, ten stůl si uklidím. Pak je hlad, jdu si udělat oběd, zjišťuju že není z čeho, tak musím jít nakoupit. Není v čem uvařit, tak musím umýt nádobí (uklidit celou kuchyň).
Dobře zbývají mi dva dny. Nastává podobná situace, dělám cokoliv abych nemusela psát.
V zápětí jeden den, následuje stress, sedím, civím do zdi, nápady nepřicházejí..za šest hodin odevzdávám!! Ve finále odevzdávám na rychlo spíchnutou práci, se kterou nejsem absolutně spokojená. A to je ten lepší případ.

V půlce ledna moje tabulka hoří červenou. Práce na které jsem si vyhradila tři dny píšu tři hodiny před půlnocí. Většina z nás to chorobné odkládání povinností zná. Říká se tomu odborně prokrastinace. V touze pohnout se z mrtvého bodu (je přece důležitější pochopit podstatu svého chorobného odkládání než napsat tu další práci) se dozvídám překvapivou teorii. Nejenom že zcela jistě trpí velká část světové populace prokrastinací, ale právě tomuto jevu je příčítána krize světové ekonomiky! No jej! Jak píše Viktor Kustein v článku Je fin. krize způsobena prokrastinací? se dle profesora psychologie ze Stanford University, Dr. Phillipa G. Zimbarda (známého především tzv. Stanfordským vězeňským experimentem), ve své knize Time Paradox z roku 2009 zmiňuje, že obecně se lidé dělí do několika skupin, ti jež jsou orientováni na minulost, ti jež se orientují na budoucnost a konečně ona k prokrastinaci nejnáchylnější skupina, jež se orientuje na přítomnost a tudíž nedokáže dostatečně posoudit dopady svého odkládání dokud se katastrofy nedějí.
Jak to ale souvisí s finanční krizí?
Začněmě malou exkurzí pro nevědoucí do problematiky:





Jak dále píše Viktor Kustein „...je třeba vzít v potaz, že dnešní světová ekonomická krize vznikla v USA. Americká společnost přestala být schopná splácet své enormní dluhy, tento fakt měl vliv na banky, které pozastavily úvěry podnikům (protože samy neměly kde brát), podniky začaly krachovat a vše se začalo bortit jako domeček z karet. Nakonec vzhledem k vázanosti mnoha měn na americký dolar a vzhledem k závislosti mnoha ekonomik na ekonomice USA, dopadla finanční krize na celý svět. Od té doby se mnoho předních ekonomických odborníků a státníků snaží finanční krizi vyřešit. Profesor psychologie na Duke University Dan Ariely si všiml, že málokdo se při snaze řešit finanční krizi zabývá jejími příčinami. Ve své knize Predictibly Irrational uvádí, že většina Američanů má enormní dluhy na kreditních kartách (v průměru okolo 9.000 USD) a téměř tyto dluhy nesplácejí...“
A závěr? Profesor Ariely došel k překvapivém zjištění, američané splácení svých dluhů jednoduše prokrastinují.