Inspirace...

Ono se krásně řekne “esej na volné téma“… jenže vymyslet vlastní téma je někdy složitější, nežli zakousnout se do předem stanoveného - tedy alespoň pro mě. Ještě nedávno to nebyl problém a přiznávám, že i já jsem velký zastánce prací podporujících svobodu bádání. Jenomže tenhle semestr si připadám, odpusťte mi to přirovnání, jako dojná kráva na témata těsně před posledním vyždímáním. Člověk zvažuje vše možné, sbírá pro a proti, a když už je téměř rozhodnut, BANG!!!…. Nová myšlenka a nový nápad - zaručeně lepší (podtextová ironie :P ). A tak se zvažuje a čeká na ten úplně nejúžasnější nápad, až je najednou za pět dvanáct. Upřímně doufám, že nejsem jediný člověk, kterého se podobné stavy čas od času zmocní. Nicméně já jsem opět v této situaci - zoufalá “tabula rasa“, na které se zjevuje mlhavý nápad a kterou po půlnoci ještě čeká několik kapitol logiky.

Vím, že svůj esej začínám poněkud rozvlekle, ale snad mi to odpustíte. Takto se totiž nenásilně snažím dostat k jeho tématu. Nehodlám zde rozebírat cizí teorie nebo složitě vysvětlovat fraktály, které, ačkoliv vizuálně vypadají úžasně, v matematických definicích a vzorcích na mě působí nepředstavitelně a děsivě. Chci se odlehčenou formou zamyslet nad tématem inspirace a ovlivňování. Kde člověk bere inspiraci? Co ho vlastně ovlivňuje? Jak to že někdo je zapálený do matematiky a já, když vidím matematický vzoreček v lepším případě usínám a v horším umírám hrůzou? Co nám pomáhá pracovat? Co je ten nejzákladnější a nejobecnější model pro jakoukoliv tvorbu, včetně umělecké?

Asi většina lidí by odpověděla, že svět kolem nás. Prostředí a lidi, kteří nás obklopují nás ovlivňují, ať už si to přejeme či ne. Nikdo totiž nežije ve vakuové bublině a i kdyby se člověk rozhodl vést poustevnický život, pořád by existovalo třeba slunce, které by ho hřálo svými paprsky nebo vítr, který by mu cuchal vlasy - samo sebou za předpokladu, že by nějaké měl). Člověk zkoumá svět od hlavy až k patě už od počátku své existence. Za tu dobu z něj objevil mnoho, pochopil zákony a na jejich základě si vytvořil vlastní sofistikované vědy. Při jednom svém pátrání po způsobech vizualizace zvuku jsem narazila na zajímavý odkaz, o který bych se zde chtěla podělit. Nachází se na této stránce: http://72.3.218.115/talks/lang/cze/evan_grant_cymatics.html

a pojednává o vědě jménem kymatika. Doporučuji shlédnout video, kde Evan Grant vědu představuje. Věřím, že pro některé z Vás tato věda asi nebude neznámá, ale já jsem tehdy nadšeně doslova civěla na video a následně pátrala na oficiálních stránkách.

Všichni máme určité povědomí o tom, že existují jisté síly (zvukové vlny či jiné proudy částic), které na lidský organismus působí kladně a jiné, které naopak působí negativně. Co uděláme, když je nám mizerně? Já si třeba pustím hudbu, po které se mi uleví. Každý zvuk se totiž projevuje jistými vibracemi a naše tělo na něj reaguje. Jakmile si to vědci uvědomili, začali hledat univerzální zvuky, které by měli mít na lidský organizmus příznivý účinek. Takto vznikla řada komerčních prostředků a programů, které mají pomocí zvuku léčit nejen duši, ale i tělo člověka. (více informací o jedné z těchto metod - cymatherapy - například zde: http://www.cymatechnologies.com/index.html)

Když sledujete kymatické záznamy zvuku, nemůžete si nevšimnout jejich podobnosti s některými motivy z přírody. Podobně se dají i vytvořit kymatické tvary tak, aby připomínali věci existující v přírodě. Zde mě napadá možná trošku fantaskní otázka, zda může hudba/zvuk ovlivňovat tvar a vzhled věcí samotných. A půjdeme-li do krajnosti - co bylo dříve? Hudba nebo tvar? Definitivní odpovědi se asi nikdy úplně nedopátráme. V celém světě zajisté existuje mnoho mýtů, které hudbě dávají velký význam a já si neodpustím vzpomenout na Tolkienovu “Hudbu Ainur”, které Tolkienova fantazie dala za úkol stvořit jeho fantastický svět. Ač se nepochybně jedná o smyšlenku, nemůžu ji odepřít jakési kouzlo. Jak ale k tomuto nápadu Tolkien došel? Předpokládám, že obecně tak jako každý. Zrodil se v jeho bezprostředním světě. Proto tedy mějme oči otevřené a uši nastražené, nikdy nevíme, kdy se může objevit úžasný nápad čekající pouze na to, abychom ho uchopili zprostředkovali světu.