Jeden aspekt vytržený ze všedního dne.

Nevím, zda-li existuje myšlenkový směr, který by zdůrazňoval hodnotu konkrétního okamžiku konkrétního dne či období. Pokud ano, nejspíše se tento směr nazývá "aspektismus", či nějak podobně v tomto duchu. Tedy v duchu, jenž spočívá v nalezení a poukázání na jednotící aspekt všedního dne. Aspektem může být v našem případě brána jakákoliv činnost (čistění zubů, umývání nohou apod.). Ta svým vyřčeným spodobněním způsobí to, že z naoko obyčejného momentu, vytvoří zapamatování hodnou událost a nenechá ji upadnout v zapomnění. Důležité je, aby událost byla s potěšením dotažena do poslední nitky a bylo jí dosaženo cíleného požitku katarzního rázu. Drobné aspekty hrají v našem životě důležité role a ne každý si uvědomí, že je třeba se na konkrétní věc více soustředit. K vyložení "aspektismu" nejlépe poslouží literární ztvárnění onoho okamžiku. Proto uvedu následující příklad jednoho konkrétního aspektu v mém životě.

Je podzim, listí padá, letní nálada ustupuje a uvadá. Počasí chřadne, mraky najednou působí tak chladně, až si někdy člověk říká a přitom celým tělem zatřásá: "Brr, to je, ale nepříjemná zima." Přichází odněkud z boku nepříjemný vítr, nikdo neví, kde se vzal, najednou je však tu. Duje v rytmu fúfú fú a nutí nás sklápět hlavu, jelikož ta odmítá stát zpříma v tom nečekaném průvanu. Počasí chřadne. Ozve se první náznak kapky na plechovém parapetě: "Kap" a už od té chvíle s deštníkem při ruce chodit je nezbytné. Podzimní déšť přichází tak náhle jako podzimní vítr, který vane. Počasí zchřadlo a já sedím za skleněným oknem. Pozoruji venkovní krajinu a říkám si, že dnes rozhodně z té postele nevstanu.

Dobrá kniha, dobrý film a hudba. Občas to nepříjemné sychravé počasí přijde vhod. Pro dnešní den rozhodně. Něco mi však k tomu všemu chybí. Přesně vím co. Počasí zchřadlo, tudíž je čas a pravý chvíle na horké skořicí vonící kakao. Mám jej samozřejmě rád a s potěšením si jej dám každý den v roce, dnes však teprve vynikne. Kap kap na okap, ještě, že tam nemusím stát. Přichystám si hrníček. Je velký, obouchaný a červený. Naplním ho mlékem a to pak přeliji do kastrólu, jenž už je připraven na rozehřáté plotně. Do hrníčku nasypu kakao, promíchám mléko, neb škraloup já nerad (ale i tak jsem zvědavý, zda se udělá nebo ne). Vytáhnu struhadlo a připravím kousek skořice, která při strouhání na struhadle začne vytvářet své typické aroma (hmm, voní). Mléko už začíná být hotovo. Vypnu sporák, utěrkou chytnu kastrůlek a nad dřezem přeliji mléko do hrníčku. Chvíli bílé mléko se postupně začíná zbarvovat do odstínu kakaa. Přisypu skořici, tu vonící. Důkladně vše promíchám a z kuchyně odkráčím do svého pokoje. Zavřu za sebou dveře. Cítíte, jak můj pokoj voní? Kap kap na okap.

Člověk se nyní může udivovat, proč jsem věnoval tolik času k napsání pár řádku o podzimu a o tom, jak si vařím kakao. Předchozí věty však slouží k zamyšlení, nejen nad tím jestli mám kakao opravdu rád či to jen předstírám, ale také k tomu, zda mi to kakao chutnalo a jestli si daný den pamatuji. Abych to tedy objasnil, onen den si už nepamatuji. V mé paměti pouze utkvěla daná chvíle sychravého počasí a momentu, jak si dělám kakao dle svého způsobu. Každý si dělá kakao po svém a má ho rád v jiném prostředí. Správné bylo pokud jste si při čtení řekli, proč to kakao vařím tak, když vy to přece děláte trochu jinak. U každého se daný aspekt liší avšak kdybych o svém vaření kakaa nic nenapsal, tak bych na něj nedostal chuť pokaždé, když si své věty přečtu. Myslím si, že je důležité si uvědomovat příjemné chvíle každého dne, jelikož ty činí náročný den mnohem příjemnější. Ať už "aspektismus" existuje či nikoli, tak každodenní aspekty všedního života tu s námi jsou a je třeba si je náležitě uvědomovat a není na škodu se nad nimi chvíli pozastavit. Jako výtečný "aspektista" se projevil Gilberth Keith Chesterton ve své povídkové knize Ohromné maličkosti, a tak bych jej s dovolením doporučil, jelikož Chesterton to umí podat mnohem lépe než já.