Pedagogické formy

Forma a formalizace

1. esej

Porovnání pedagogických forem: doučování, semináře, cvičení, přednášky, školení, ústní zkoušky, písemné zkoušky a jejich proměny v zájmu racionalizace, herectví a interretační umění

Učinit člověka rozumným nebo jej z něj udělat? Toť otázka, která mi vyvstane na rozum, když se pokouším zamyslet nad porovnáním pedagogických forem v zájmu racionalizace. Ono, i když se nemusí zdát, to není totéž. Učinit člověka rozumným je situace, kdy jedinci je dána možnost vzdělávat se a on ji akceptuje. V rámci ohraničených pravidel rozvíjí své vědomosti a stejné hranice následně překračuje, jelikož mu byly inspirací pro rozvoj své osobnosti v mnoha směrech. Pod ohraničenými pravidly rozumíme však soubor základních vědomostí, které jsou třeba k zisku určitého stupně vzdělání. Výška vzdělání poté poskytuje společensky přijatelný status rozumného člověka. Odtud můžeme přejít k druhé části otázky, a to k udělání člověka rozumným. Jsou mu poskytnuty základní informace a on je akceptuje. Netřeba širšího pojetí či pochopení.

Poslední dvě věty mě přenesly k zamyšlení nad praktickým příkladem. Pokud je k ukončení předmětu požadována esej či seminární práce je to příjemný způsob, na kterém si student může vyzkoušet, jak písemný projev, tak uchycení toku vlastních myšlenek či schopnost zužitkovat získané informace. V případě, že je vyučující s prací spokojen, je studentovi udělena známka, jejíž vypovídající hodnota je však zavádějící. Co v daném případě chybí, je zpětná vazba, která by byla hlubším uchycením hodnocení konkrétního textu. Neděje se tak v každém případě, a pokud by se student učiteli o zpětnou vazbu přihlásil, tak se mu jí určitě dostane. To však už v sobě obsahuje další práci, na níž „většinou“ není čas, a tak se student spokojí pouze se známkou a po dalším hodnocení se nepátrá.

V každém případě známka sebou nese pocit úspěšně ukončeného předmětu, a tím pádem získání určitých informací spojených se specializací předmětu samotného. Je rozšířeno vzdělání, které je spojencem rozumného člověka. Dosažení vyššího stupně vzdělání může člověka udělat rozumným. V případě pouhého vstřebání informací a ne jejich širšího prohloubení a uchycení. Ať už je pedagogická forma jakákoliv, je dle mého názoru důležité, aby byla dána studentovi možnost vyjádřit se (písemně či ústně) a následně, aby jeho vyjádření bylo zpětně reflektováno a ohodnoceno v nejlepším případě interaktivně s jeho osobou. Proto mi v zájmu racionalizace pedagogických forem přijdou jako schůdnější tyto typy - seminář, ústní zkouška, cvičení, apod. Tedy typy, ve kterých je vyučující se studentem v bližším kontaktu a ve větší možnosti sdílení informací a názorů a má lepší možnost učinit člověka rozumným, než jej z něj pouze udělat.