sobota 30. dubna 2011

Na Sekulární náboženství
Ve smyslu „světské“ narazím spolehlivě každý den několikrát. Reklamy, móda, časopisy, supermarkety, výkonné týmy, ale já chci dneska zúčtovat s fenoménem nazvaným Rozvoj osobnosti.
Průmysl s návody na život totiž většinou funguje tak, že nutí lidi , aby se cítili nespokojení sami se sebou. Což se podaří celkem lehce, lidé jsou obecně už pár století vykořeněny z generační náboženské jistoty a pěkně nenápadně přešli pod mediální religionizitu.
Stačí zajít do příslušného oddělení knihkupectví a prozkoumat pár regálů knih. To, co dříve bylo poznatelné pouze mnohaletou prací a usilovným studiem například kabala, se dnes dá shrnout do knihy Kabala krátce a jasně. Koukám na obrázky stromu života s hebrejskými písmeny a jen matně si vybavuji, že mají nějaký druhoplánový význam. V knize o tom ani zmínka. Nebojte se, určitě tam není napsané, že kabala je obtížná, záměrně se některé pasáže nikdy nevysvětlovali, neb k jejich pochopení je potřeba jednak nějakých předchozích vědomosti a také zažitá zkušenost, případně nějaký ten životní krach. A tak hlavní důvod k vydání této knihy mi připadá fakt, že mám odevzdat 300 Kč a jak to se mnou dopadne, je autorovi celkem jedno. Rozhodně mi nehrozí nějaké velké nebezpečí, jako dříve adeptům tajných nauk, kteří strkali nosy do věcí, kterým nerozuměli.
To jsem ale vzala z police knihu docela těžkého kalibru. Stačilo otevřít něco jako Secret nebo Vesmírný objednávkový systém, založený na prostém faktu, že všechno co si přejete, máte právo dostat. Jen neumíte psát ty správné objednávky a nevíte, kam s nimi.Protože si občas nejsem jistá, jaká mám přání, co chci a kam to posílám, obdivuji autory, že oni mají velmi jasno a navíc k tomu navádí všechny potencionální čtenáře. Žádný etický přesah, musíš si život zařídit jinak než dosud. Nechtěla bych omylem potkat nikoho, kdo si všechno objednává přes vesmírný systém, myslím, že to bude trochu duševní polotovar. Je v na tomto učení nějaký smysl? Nebudu ho hledat, je to podle mého pyšného dojmu ztráta času. Odpovědnost jednotlivce je v tomto případě pouze za vlastní prospěch.
Beru knihu Meditací, aha guru, do mozku se mi zcela nepatřičně vkrádá obraz člověka, kterého před pár lety odsoudili jako podvodníka, ve jménu jakéhosi učení si celkem dost nahrabal, indické jméno, oranžový obleček, velké peníze, spokojení frekventanti, vysoká návštěvnost jeho ašramu. Nová mystika, posilující svou vlastní identitu pomocí meditace.
Jak jednat s lidmi a jak jim porozumět, kniha, která v první řadě předpokládá, že máme strach, že nebudeme umět mluvit se svým nadřízeným, sousedem, manželem. Vzbuzuje dojem, že je něco v nepohodě, že mi něco chybí. Pozoruhodné je, že na to, jak zatočit se svým šéfem použijete starobylé techniky, můžete zkusit letité rituály podobné čarování, takové trochu zaříkávání, opakování manter před vstupem do kanceláře vedoucího skorovlkodlaka.
A pak , konečně, na konci knihy adresa a pozvánka na jedinečné semináře kohosi, pozvánka na novodobé shromáždění lidí, kteří mají víru, že toho naproti sobě udolají. Mají svá shromaždiště a pravidelné bohoslužby.
Hle Anatomie lidské destruktivity ve stejném oddělení, vydaná v roce 1977 s úžasným pojednáním o skrytém sadismu každého člověka, temná kniha o životě diktátorů, bezútěšná, o opakujícím se lidském selhání. Historická exkurze do doby, kdy sebou nechali lidé manipulovat a poslouchali šílence. Celkem dlouho věřili učení o něčem vyšším, které bylo spíše fanatismem. Aha, jenže to je nejspíš jiná kapitola.

1 komentář:

  1. Máte svěží literární styl a talent, ale krom nápadů je třeba také práce, publikovat článek, nebo essay, nebo co to je tentýž den, kdy ji dopíšete a napsat ji na jeden zátah je podobné, jako vystřelit na terč jen tak za chůze a během rozhovoru. Střelba na terč je rituál. Přemýšlení a psaní je také rituál a kdo jej nebere vážně, znesvěcuje posvátné a dopouští se svatokrádeže.

    Velice pěkně připomínáte, jak všechno, co si zachovalo zdání nějakého tajemství je dnes úhledně sterilně baleno do malých vzhlených balíčků a nabízeno za přiměřenou cenu každému, kdo ji zaplatí. Ale jestli toto má atribut náboženského konání, pak je jej potřeba lépe ozřejmit na faktech, která budou abstrakcí toho co se za náboženské obecně považuje.

    Kdyby váš byl na místě většiny ostatních příspěvků, bylo by jejich místo zaplněno lépe, než je, ale kdo může víc, musí.

    Co se formy týče je to podle mne nejspíš úvaha, se silně introspektivními prvky (sdělovanými implicitně). Chybí mi tu obecnmá, alespoň doměle objekltivní fakta.b Jakožto, spíše beletristická úvaha se to čte pěkně a směřuje to k pointě, jíž se na jkonci vzdáte poznámkou, že je to jiná kapitola a myslíte si, že vás čtenář za to, že jst mu ji zatajila omluví tím, že vám jií uvást brání zadání.

    Naopak.
    Ve shodě s úvahou Edgara Alana Poa v essay filosofie básnické skladby i já se domnívá, že je třeba začít od konce, že si nejprve musíte vyjasnit vyvrcholení práce a pak k němu můžete dopsat expozici a peripetie.

    Ale můžete pokračovat tou jinou kapitolo, na to se tady někteří z nás těší a místa na disku je dost.

    OdpovědětVymazat