Jedním ze dvou velkých důvodů, pod jejichž vlivem jsem nakonec dal přednost brněnské ESF před její pražskou sestrou pro mne byla zcela okouzlující moderní technologie, technologie umožňující z tepla fakulty pořádat výuku pro studenty na odsunutém pracovišti, schopná pořádat v reálném čase konference, a co mne zaujalo nejvíce, schopna nahrát průběh přednášky, uložit jej a nabídnout studentům, kteří tedy nemusí být na přednášce fyzicky přitomni a dokonce ji ani nemusí sledovat v předem určený čas a dostává se jim tak velké dávky flexibility. To tehdy bylo přesně v souladu s mou představou o výuce na vysoké škole, i tak se stalo, že jsem v září konečně spustil systém přehrávání přednášek ze záznamu. Ale ouha, žádné tu nahrány nebyly. Důvod? Přednášející se bojí o ztrátu pracovních míst příští rok a mají za to, že budou nahrazeni svými vlastními nahrávkami. Takovou hloupost jsem už dlouho neslyšel. Jenže, co když to hloupost vůbec není? Není možné, že učitelé budou skutečně nahrazeni nahrávkami, stroji? Touto i mnohými souvisejícími otázkami bych se chtěl v práci zaobírat.
Nejdříve bych se rád zamyslel nad možnými signály, které by naznačovaly nebo pomohly předpovědět přítomnost takového procesu, tedy procesu jisté transformace školství, ve kterém budou učitelé, jako něco zbytného a nepotřebného vytlačováni. Jeden z nich jsem již zmínil, dalším symptomem by podle mého mohly být zcela nové, moderní formy testů. Jedním z nich je GMAT(Graduate Management Admission Test). Tento test se používá jako jedno z hlavních kriteríí přijetí na prestižní ekonomicky/manažersky zaměřené školy. Je psaný na počítači, v testových centrech, která vypadají na celém světě takřka totožně. Je kompletně standartizovaný, stejný test obdržíte bez ohledu na národnost, mateřský jazyk nebo jakákoliv jiná kritéria, jazykem testu je angličtina. Test sám vybírá podle velice sofistikovaných klíčů, jaké otázky Vám zadat a jaké za ně posléze udělit hodnocení, kupříkladu správné zodpovězení otázky zvýši šanci dostat v budoucnu těžsí otázku, které mají však při hodnocení vyšší váhu. Váhu i skladbu otázek si test autonomně testuje(určité procento otázek se nezapočítává do hodnocení a slouží jen pro zdokonolování testu samotného, testovaný samozřejmě netuší, které otázky to jsou). Výsledky jsou spočítány za několik okamžiků po ukončení testu a okamžitě nakalibrovány na percentilovou stupnici pro porovnání s ostatními testovanými. Za krátkou zmínku také stojí některá specifika jazykových testů, které si jsou cvičení zaměřená na mluvení schopny ohodnotit zčásti samy a zbytek přeposlat do center, kde se ohodnotí data zbylá. Obecně se dá konstatovat, že u testů tohoto typu není velká potřeba lidí na zajištění jejich chodu, ovšem je zapotřebí nevelkého počtu velmi schopných lidí pro vytvoření testů samotných. Testy jsou schopné otestovat téměř neomezené množství uchazeču a mezní náklady na test s rostoucím počtem uchazečů výrazně klesají.
Dovolím si nyní uvést krátkou historickou vložku o průmyslové revoluci. Tato zapříčinila obrovský hospodářský rozmach a souvztažně markantní navýšení životní úrovně. Průmyslovou revoluci hnaly kupředu nové technologické pokroky, vynálezy, doslova ikonický pak je parní stroj. Nové stroje, s přibývajícím časem čím dál tím kvalitnější a levnější byly hromadně zaváděny do výroby. Tvář výroby se začala razantně měnit, manuální výroba v manufakturách byla ve velkém nahrazována tovární velkovýrobou. Tyto procesy vedly v první řadě k nárůstu produktivity práce, dělby práce a dalšímu rozvoji technologií a přilehlých odvětví. Za povšimnutí stojí i fakt, že na některá odvětví(například výroba šperků) měla industrializace jen malý vliv, taková odvětví si zpravidla kladla za cíl vysokou kvalitu, byť za cenu vysokých nákladů.
Jak už struktura práce napovídá, zaobírám se ideou, zdali podobný proces neprobíhá i v současnosti ve školství a pokud ano, jak se bude do budoucna měnit jeho tvář. Co se tedy ve školství stane, bude-li narůstat technologická úroveň? Aby na tuto otázku bylo možno snadněji a prokazatelněji odpovědět, zkusme se zamyslet nad následujícím jednoduchým modelem. Stejně jako v ekonomice nám pujde především o celkový produkt(vzhledem k rozsahu práce nebudu zadefinovávat, co přesně jím myslím, je to koneckonců intuitivní a zřejmé), podívejme se proto na jeho funkci. Celkový produkt závisí především v určité míře na počtu pracovníků, neboli učitelů a jiného personálu, dále pak na zázemí a vybavení a také samozřejmě na úrovni technologií, pokroku. Je nasnadě domnívat se, že je funkcí těchto tří proměnných, respektive Y=F(L,K,A).
Se vzrůstající technologií roste produktivita kapitálu, snižuje se jeho cena a také jeho závislost na práci(kupříkladu projektory jsou levnější, jsou schopné vysílat ve větší kvalitě a jsou také schopné nastavovat se automaticky), sekundárně se může také zvyšovat cena práce, jelikož růst technologií přináší růst životní úrovně, ale to nyní není podstatné. Jaký má tedy vzrůstající produktivita efekt na danou funkci? Jestliže peníze tekoucí do školství zůstávají stejné, potom relativně dražší a méně produktivní L je substituováno relativně levnějším a produktivnějším K. Celkový výstup roste. Jak si ale takovou situaci představit?
Studenti chodí do školy, ve které nejsou žádní skuteční učitelé, jen dozor. Ve třídě je místo tabule obrazovka na promítání přednášek a tutoriálů. Přednášky, stejně jako ostatní studijní materiály jsou vytvářeny v centrální řídící škole, kde učitelé připravují a posléze i modifikují veškerý materiál. Učitelů není mnoho, jsou však velmi dobře placeni a jejich díla jsou kvalitní. Tyto posléze využívají ve stejné nebo lehce modifikované podobě desetitisíce, někdy statisíce studentů. I přes relativní kvalitu výuky nejsou vždy výše uvedené schopné vyhovět individuálním potřebám studentů. U seminářů a cvičení, prováděných samozřejmě pouze s pomocí počítače, je snaha tento problém minimalizovat, programy jsou velmi inteligentní a umí se adaptovat podle studenta. Metody hodnocení jsou naprosto jednotné. Učitelé mají strach o svou práci a bojí se, že školství bude sjednoceno celosvětově, s jediným jazykem.
Hned je vidět jedna velmi zásadní minela předchozího modelu. Maximalizace celkového produktu sice skýtá ohromný ekonomický potenciál, ovšem co je také stěžejní, je produkt nejlepších několika procent studentů. Právě několik málo nejlepších studentů pak stojí za nejen technologickým pokrokem, který je hnacím motorem celé ekonomiky a dokáže víc než vyvážit náklady do něj vložené. Jak ovšem docílit zkvalitnění výuky těchto jedinců? A také jak je vybrat? Na první otázku jsem nalezl velmi přirozenou odpověď. Jakmile tyto dokážeme identifikovat, stačí je oddělit z trhu(školství) a vytvořit trh nový. V novém trhu, ve kterém již nepůjde o poměr výstupu a vložených nákladů budeme schopni nakoupit ke kapitálu také dostatek pracovní síly a zvýšit tak jednotkový výstup těchto vybraných jedinců, byť za poměrně vysokou cenu. Druhou důležitou otázkou je, podle jakého kritéria vybírat studenty na přeřazení do tohoto trhu? Nabízí se studijní výsledky z trhu prvního(čímž budeme zároveň motivovat studenty prvního trhu a mimoděk ještě zvýšíme jejich produktivitu!), dalším kritériem by mohl být finanční poplatek, který by zároveň pokryl část zvýšených nákladů. Jak by taková situace mohla vypadat?
Státní školství přetéká studenty a mnozí z nich se snaží dostat na prestižní soukromé školy, na nichž studují zhruba z poloviny děti bohatých rodičů, schopných platit vysoké školné. Kritéria na přiznání stipendia jsou velmi přísná, ale jejich zdárným splněním se studentovi otevírají dveře do nového světa. Krom výuky samotné se tu velmi chytří stipendijní studenti setkávají se studenty z vyšších tříd, získavají konexe. Skuteční učitelé se zde studenty snaží naučit tu nejtěžší, leč fundamentální schopnost - myslet.
____________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat