Michal Kmínek komu: mně
zobrazit podrobnosti 17:57 (Před 1 hod.)

Dobrý den

Zde Vám zasílam první úkol.

Bohužel nevím jak se vkládá do blogu, jehož odkaz jste zaslal. Nejsem takový
počítačový expert.
Taktéž jsem měl problém s pochopení zadání. Snad jsem se, ale aspoň trochu
přiblížil Vaší představě, jak by úkol měl vypadat.

Mockrát děkuju za pochopení

Mihal Kmínek



První téma je porovnání pedagogických forem: formy doučování, konzultace, semináře,
cvičení, přednášky, školení, ústní zkoušky, písemné zkoušky a o jejich proměnách v zájmu
racionalizace (to je odborný sociologický termín) a shrnutí toho, co lze kterou formou
zprostředkovat a co mají obecně společného s herectvím a s interpretačním uměním vůbec.
Další formální požadavky jsou tyto: má se jednat o essay na zadané tém tak, že na jejím
začátku budou formulovány určité přijatelné teze, jež budou však zbytkem essaye postupně
popřeny a vyvráceny. Zkuste o tom popřemýšlet a něco napsat.

__________________________________

V dnešní době, kdy lze velmi snadno získávat informace, kdy je velmi

k vědění a ke vzdělání, vyvstává otázka, zda je vůbec potřebná instituce školy, jako garanta

vzdělání.

Jako samozřejmost se jeví nezbytnost naučení se používat prostředky pro získávání informací,

vzdělání a obecně platných společenských návyků. A k tomu stále ještě dostatečně slouží

školy. Jak ale píše McLuhan v Gutenbegově galaxii, děti předškolního věku jsou značně

zasaženy interaktivním aktivním sebevzděláváním prostřednictvím televize (dnes i internetu),

kde získávají vědomí o světě, názvech, představách a závěrech. Děti jsou v neustálém

poznávání a vzdělávání a vytváří svůj aktivní svět. Takovéto děti mají velké problémy zapojit

se do výuky založené na tradicích 19. století, kdy musí sedět nehnutě v lavicích a přijímat

informace prostřednictvím tabule nebo lehké projekce. Sice jsou školy založeny na principech

interaktivního usměrňovaného vyučování, ale v silné většině je mnoho základních škol

založeno na strnulé výuce. Ve většině případů platí, že výborným žákem se stává takový žák,

který umí přesně odříkat látku naprosto beze změn, kde může hlubší smysl žákům unikát.

Většina žáků pak vnímá učení jen ve spojitosti se školou, a je bráno jako něco povinného a ve

většině případů nudného a naprosto nepotřebného. Střední školy se taktéž zakládaní na tomto

systému. Samozřejmě pokud se nejedná o učební obory. Jiná situace je na školách vysokých.

snadný přístup

Seminář, cvičení a přednášky tři různé formy výuky, ale někdy se za nimi skrývá pouze

jedna a to stejná forma výuky. S osobního poznatku, kdy jsem se za své dosavadní studiu

měl teoretický setkat s všemi třemi formami, vždy vyučovací hodina probíhala formou

přednášky.Takže další řádky budou o tom, jak bych si to asi představoval, kdyby došlo

k uskutečnění avizované formy výuky.

Seminář, forma výuky, kde hlavní slovo má vyučující, ale studenti se zapojují v průběhu

semináře do rozpravy. Vyučující stanoví téma, které drží ve vytyčené linii, studenti téma

rozebírají. Taktéž je zde vhodné rozebírání předem zadaného tématu, literatury, problému,

které si studenti měli na daný seminář připravit a sdělí vlastní názory a vlastní pochopení

tématu/problému. Na konci semináře si můžou studenti odnést rozdílné závěry na dané téma.

Cvičení by se mělo zakládat na menším počtu studentů, kde bude probíraná problematika

okamžitě diskutována/konzultována. Studenti budou aktivně zapojeni do výuky. Taktéž by

zde mělo docházet k vysvětlování pojmů, o kterých se na cvičení mluví. Na konci cvičení by

studenti měli zcela jednotně chápat rozebírané téma a mít stejné závěry. Proto se jeví tato

forma výuky pouze pro potřeby oborů, které se zabývají ustálenými paradigmaty.

Přednáška se zakládá na předem zvoleném tématu vyučujícím, který podá informace svého

dosavadního poznání nebo bádání. Na přednášky mohou být zváni rozliční hosté, kteří sdělí

svůj příspěvek svého zájmu, které se týká okruhu témat vyučovaného předmětu. Tudíž

přednášky nemusí být založeny pouze na jedné osobě vyučujícího. Studenti pouze naslouchají

přednášejícímu a do tématu nezasahují. Pouze na konci přednášky může docházet k dotazům

a případným vysvětlením. Studenti jsou nabádaní si spíše najít literaturu, která pojednává o

tématu, nebo literaturu, kterou přednášející doporučí.

Ústní zkouška by měla prověřit studentovo pochopení probrané látky. Touto formou může být

i prezentace vlastního názoru na věc a i případné vlastní zjištění. Mělo by dojít k dialogu mezi

zkoušejícím a zkoušeným. Jednu z rolí zde hraje i mluvený projeve zkoušeného, který má

často vliv na výsledek. Co nepovažuji za příliš vhodné je zkoušení definic.

Písemné zkoušky lze rozlišit na dvě verze a to s otevřenými nebo uzavřenými otázkami(test).

U obou jde ale o více omezenější formu zoušky než je to u zkoužky ústní. Písemné zkoužky

by se měly především zaměřovat na prověření neměnných definic nebo na krátká stručná

vysvětlení.

Jedním z problému dnešní vyukových forem je „nucené“ samostudium a to především

na vysokých školách, kde je velmi populární a hojně využíváno vyučujícími. Celý pojem

samostudium by měl pouze doplňovat a rozšiřovat výuku. Bohužel se pravidelně stává, jak

jsem v některých absolvovaných předmětech zažil, že samostudium je jediným možným

uspěchem pro zvládnutí předmětu, když celé přednášky jsou pravidelně „zaplácány“

žákovskými referáty nebo výukou, která obsahuje cca 10% následných požadavků na celkové

ukončení. Zbylých 90% problematiky si student musí najít a vyselektovat jeji hlavní podstatu

sám, což může vést i ke zcela mylnému pochopení látky. Vyučující při těchto přednáškách

zřejmě většinou spoléhají na kvalitní přístupy ke studijním materiálům. Ale potom se celé

takové studium na škole stává zcela zbytečným a stresujícím (termíny, zkoužky), když úpěšné

absolvování takových předmětů právě dosáhnete samostudiem. Když žáci nejsou koncepčně

vedení a nejsou jim předkládáný důležitě okruhy potřebné pro zvládnuté látky. Potom se jeví

celkově taková vysoká škola poze jako prostředním pro získání titulu, ale ne vzdělání (což by

mělo být prioritní).