Čo bolo skôr, vajce alebo sliepka?

Otázka, na ktorú veda nevie nájsť odpoveď. Otázka, ktorú si pokladáme v detstve, v puberte, v dospelosti. Či už pre pobavenie, zamyslenie alebo zabitie času. Prídeme na to niekedy?

Vajcia môžeme považovať za najstaršiu potravinu živočíšneho pôvodu, ktorá je popri mäse a mlieku jednou z tých najvýživnejších. Morfológia vajca je bezprostredne spätá s úlohou udržiavať životné procesy nového vyvíjajúceho sa organizmu. Žĺtko vajca má veľké zásoby živín a jeho štruktúra je priam dokonalá a pritom tak neľútostne krehká. So slepačími vajcami sa stretávame každý deň. Vajcia na mäkko, na tvrdo, miešané vajcia... Vajce si dokonca dokázalo nájsť takú obľubu, že u Angličanov sa stalo priam národnou súčasťou raňajok. Ale s vajcami sa nestretávame iba ako s potravinou, ktorá nám dodáva energiu, ale i ako so symbolom. Viete si predstaviť Veľkú noc bez vajca? Vajce obsahujúce zárodok života považovali za symbol plodnosti, narodenia, nesmrteľnosti a vzkriesenia už pohania, preto sa spojovalo s jarnými oslavami. Pre kresťanov znamená vajce symbolické spojenie Zmŕtvychvstanie Ježiša s kresťanskou Veľkou Nocou, pretože ukrýva tajomstvo v podobe zamknutého hrobu, v ktorom je ukrytý život. A tak sa stali kraslice súčasťou tohto kresťanského sviatku a radosť v detských očiach, keď so starou mamou vymaľovávajú na vajíčka obrázky je neopísateľná. Zato chuť čokoládových vajíčok si radi vychutnajú aj dospelí. Vajcia dokonca prenikli aj na komerčnú sféru nášho života. Stačí jedna krátka reklamná znelka Kinder čokolády a jej Kinder vajíčok skrývajúcich malú hračku a hneď si spomenieme na sladkú odmenu. V prírode si samička pudovo chráni svoje vajcia a je ochotná za ne položiť i život. O vajci vzniklo niekoľko rozprávok, tou najznámejšou, ktorú budeme ďalším generáciám určite prerozprávavať ešte roky sa volá Ako vajce išlo na vandrovku. Planéta Zem, na ktorej žijeme má tvar vajca, no rovnako prstence okolo iných planét sú elipsovitého tvaru, čiže 2D pohľadu na vajce. Vajíčka sú súčasťou pohlavných orgánov žien a pojem vajcia sa prenesene používa i ako názov mužských genitálií. Vajcia sa jednoducho stali súčasťou nášho každodenného života. Obklopujú nás, hovorí sa o nich, sú tu a do istej miery nás ovládajú.

A čo sliepka? Sliepka je jedným z najhlúpejších tvorov aké poznáme. Je to najrozšírenejšie domáce zviera, no chováme ho pre mäso a vajcia. Sliepka, i keď s názvom domáce zviera (ako hovorí wikipedia) domácim zvieraťom nie je. Zjedli by ste predsa niekedy svojho psa alebo mačku? Sliepky sa pre vajcia obetovávajú. Musia. Nikto sa ich nepýta. Žijú na veľkostatkoch v príšerných podmienkach, kde nemajú dostatok životného priestoru pre svoj vývin. Dusia sa tam, tlačia a umierajú pre náš McDonald a iné fast foody, ktoré nám v konečnom dôsledku iba zahatávajú organizmus nezdravými produktmi. Pohľad sliepky na svet je príšerný, nedokáže poriadne lietať a pritom je to vták, vidí svet sekano, pohnútkovito, čiernobielo, hýbe sa smiešne a je neskutočne škaredá a odpudivá. Pojem sliepka sa používa iba ako hanlivé oslovenie ženy. A pritom je to tak fascinujúce zviera, ktoré drží hlavu na jednom mieste, keď mu pohnete telom. Nedocenenosť sliepky oproti vajcu v modernej dobe je naozaj veľkou nespravodlivosťou.

A preto si myslím, že tento súboj musí zo solidárnosti vyhrať sliepka.

Lenka Chromá

Není půlka jako půlka

Vše začalo jednoduchou hádankou: Cihla váží kilo a půl cihly. Kolik váží cihla?
Jak nesnadné bylo usměrnit myšlenky a dopátrat se výsledku. Významné rozdíly, které jsou mezi levou a pravou mozkovou hemisférou se ihned začaly projevovat. Levá polovina mozku asi zrovna rozdělovala informace na jednotlivé části, aby je mohla analyzovat, když pravá, která vnímá svět jako celek, rychle uchopovala realitu v celé její celistvosti. Přestože jsou obě poloviny našeho mozku vysoce specializované a dokonce do jisté míry schopné myslet nezávisle na sobě, tvoří nedělitelnou jednotu. Jak mohou dvě půlky tvořit nedělitelnou jednotu, si ještě jednou připomeneme v druhé hádance. Zpět ale k cihle. Kolik váží její půlka? Dlouho mi tato otázka zněla hlavou. Z odhalení výsledné váhy cihly jsem nakonec měla jen poloviční radost. Zjištění, že výsledek je zhruba polovičkou skutečné váhy cihly, vedlo k pocitu polovičatě odvedené práce.
Dalším důkazem pro tvrzení, že není půlka jako půlka, je fakt, že půlka je stará česká míra objemu, která činila cca. 0,239 l. To znamená, že bychom měli ze svého slovníku vypustit slovní spojení „půlka litru“, máme-li představu hodnoty 0,5 l. Bude-li však chtít naštvaný manžel (při pohledu na zmenšený objem ve sklenici) vynadat své ženě, že mu vypila půlku piva, s největší pravděpodobností bude v právu.
Už jsme se zabývali váhou půlky a jejím objemem. A co velikost? Jak velká může být půlka? Např. půl hodiny nebude moc veliká půlka, ale co taková půlka dne, týdne, roku? Často se hovoří např. o půlce národa. Jak je veliká? A jak se taková půlka měří? Stává se, že jedna půlka je větší či menší než ta druhá. Jde potom ale opravdu o poloviny? Česká anekdota vypráví o učiteli, který poučuje své žáky: „ Kolikrát vám mám říkat, že větší či menší polovina neexistuje. Poloviny jsou vždy stejné. Ale proč vám to říkám, když větší polovina z vás stejně nikdy neposlouchá.“ Abychom byli korektní, asi bychom měli hovořit o většině či o menšině. Kdo z nás by ale doopravdy chtěl slyšet při rozdělování majetku „já budu mít většinu, ty menšinu“. A tak raději vše dělíme přesně napolovic. A tak půlíme a půlíme.
http://gadgets.zive.cz/pulka-stromu/a-4063/default.aspx
V druhé půli se dostáváme k hádance: Trhovec prodává na stánku vajíčka. Přijde k němu měšťan a koupí polovinu jeho vajíček, k tomu dostane zdarma ještě jednu půlku vajíčka. Dráb to vidí a tak za trhovcem sám pospíchá. Koupí si od něj půlku zbytku a dostane také půlku vajíčka. Nakonec přijde k trhovci selka. Koupí si půlku toho, co na ni zbylo a dostane poslední půlku vajíčka. Trhovci tak nezbylo žádné vajíčko a může jít spokojeně s utrženými penězi domů.
S kolika vajíčky přišel trhovec na trh? Hádanka je jednoduchá, přestože má malý háček. Syrová vajíčka se přece nedají půlit, jak tedy mohl trhovec darovat půlky vajíček? I zde se setkáváme s nedělitelnou jednotou dvou půlek.
Dostáváme se k samotnému závěru (ačkoliv druhá půlka byla kratší než první). O půlích, půlkách, polovinách i polovičkách bychom mohli hovořit ještě dlouho, dotkla jsem se pouze menší poloviny témat s tím spjatých. Například by bylo zajímavé dozvědět se, kolik doopravdy stojí naše drahá polovička…

Mé pochopení fraktální geometrie

Fraktální geometrie je soubor instrukcí popsaných v algoritmech namísto Euclidovské geometrie, která se zabývá celými čísly, objekty v celém rozměru (elipsy, kruhy apod.)

    Svět, jak ho známe je tvořen objekty, které existují v celém rozměru, jednorozměrné body, jedno rozměrné čáry a křivky, dvě postavy, rozměry v rovině jako kruhy a čtverce a tři rozměrné pevné předměty, jako jsou koule a krychle. Nicméně, mnoho věcí je v přírodě popsáno lépe s rozměrem součástí cesty mezi dvěma celými čísly. Zatímco přímka má rozměr přesně jeden, bude mít fraktální křivky rozměr mezi jedním a dvěma, v závislosti na tom, kolik místa zabírá, jak to zatáčí a kroutí. Čím více fraktálního zaplní letadlo, tím více se blíží dvěma rozměrům. Ve stejném způsobu myšlení, bude vlna fraktální scény pokrývat celou dimenzi někde mezi dvěma a třemi. Proto by fraktální krajiny, které se skládají z kopce pokrytého drobnými útvary se blíží na dva rozměry, zatímco krajina složená z hrubého povrchu s mnoha průměrnými velikostmi kopců se blíží k třetí dimenzi.

Fraktální rozměry mohou být definovány tak, že fraktál nastavíme jako Nn = C / rnd kde NN je počet fragmentů s lineárním rozměrem definovaným jako rn, C je nějaká konstanta a D definuje fraktální dimenze. Je-li tato rovnice přeskupena na jednoduché algebry, výsledek je D = [ln (Nn + 1/Nn)] / [ln (rn / RN + 1)].

Vzhledem k tomu, že řada jednotky délky je rozdělena různým způsobem a dělá různé věci s každým segmentem. Je-li segment rozdělen do dvou částí, takže r1 = 1 / 2. Jeden z dílů je stálý a druhý je zlikvidovaný, takže N1 = 1. Pokud bychom rozdělili zbývající část na dvě části a opět pouze udržíme jeden z fragmentů, poté r2 = 1 / 4 a N2 = 1. Pokud tento proces se opakuje (opakovaně), D bude nulové, které bude ekvivalentní k Euclidovskému bodu.

Bez ohledu na počet iterací, v pořadí n, Nn = 1. Proto, D vždy nula. Tento způsob myšlení dává smysl, protože aby se úsečka neustále rozdělovala do dvou, kde bude držet pouze jeden z kusů, bude délka úsečky blíží nule tak, jak se pořadí blíží k nekonečnu.

    Real-Life relevantnosti a důležitosti Fraktálů a fraktální geometrie

    Fraktály mají a jsou používány mnoha různými způsoby. Většina umělců a vědců je fascinováno hodnotami fraktálů. Fraktály jsou používány v aplikacích, kde přesahují formu komprese obrazu na financování. Ještě stále si neuvědomujeme důležitost fraktální geometrie.

    Jeden z největších vztahů k reálnému životu je podobnost mezi fraktály a objekty v přírodě. Podobnost mnoha fraktálů a jejich přirozeného podílu je tak velká, že to nelze přehlédnout. Matematické vzorce jsou jako forma modelu samostatně v podobě přírodních forem. Vzor se opakuje ve velkém měřítku a vzory napodobované vyvíjejí rozsáhlé objekty reálného světa.

    Jeden z nejvíce užitečných aplikací fraktálů a fraktální geometrie je v kompresi obrazu. To je také jedna z nejvíce kontroverzních myšlenek. Základní myšlenkou fraktální komprese obrazu je vzít obrázek a vyjádřit jej pomocí funkcí v systému. Obraz je možné rychle zobrazit a při jakémkoli zvětšení s nekonečnou úrovní fraktálního detailu. Největším problémem pro tento příklad je vyplývající systém funkcí, které popisují obraz.

    Jeden z více triviální aplikace fraktálů je jejich vizuální efekt. Nejen, že fraktály mají ohromující estetickou hodnotu, ale zároveň jsou pozoruhodně příjemné na pohled, ale mají také způsob, jak oklamat mysl. Fraktály byly použity komerčně ve filmovém průmyslu, ve filmech, jako jsou Star Wars a Star Trek. Fraktální obrázky se používají jako alternativa k nákladným komplikovaným souborům pro vytvoření fantasy krajiny.

    Dalším zdánlivě nesouvisejícím použitím fraktálů a chaosu, je v hudbě. Mozartovu hudbu můžeme rozebrat tak, že z jejího obsahu vezmeme tak málo, jak 1/64th jeho poznámek a ještě udržíme podstatu skladatele. Mnoho nových aplikací, které byly vyvinuty obsahují chaotické filtry, podobné těm, které se mění rychlostí, nebo v hřiště hudby.

    Fraktální geometrie má také aplikace na biologické analýzy. Fraktály a chaosové jevy specifické pro non-lineární systémy jsou široce pozorovány v biologických systémech. Studie stanovila analytická metoda založená na fraktálu a teorie chaosu pro dva vzory: dendritů struktury buňky během vývoje v mozečku a hoření vzor intercellularního potenciálu. Změna ve vývoji dendrit fáze byla hodnocena s fraktální dimenzí.

178752  Hložková Michaela

Poslech

Fonetický přepis

Slovník - Zobrazit podrobný slovník

Jakací překlad

JÁKACÍ PŘEKLAD

V rámci předmětu „Hry, modely a situace“ chci představit velmi jednoduchou a účinnou techniku, jak pomocí hry dojdeme k řešení našich problémů. Modelové situace můžeme najít v našich každodenních životech (viz př. níže). Člověk si může říct, že jsou to jen malé věci, které ani nepovažuje za problém, ale pokud se nakupí, nelze je jen tak mávnutím ruky přejít. Člověk pak zjišťuje, že nemá „sílu“ na to, aby všechno vyřešil. To si ovšem jenom plete „pojmy s dojmy“, jak se říká. To co mu opravdu chybí v takových situacích je technologie jak tyto problémy vyřešit a to nejlépe hned v při jejich vzniku. A jak tedy technologie „jakacího překladu“ funguje?

Dejme tomu, že jsem v konfliktu s jedním člověkem. Popisuji vzniklou situaci, a pak nahrazuji v textu jméno oponenta a zájmena, s ním související, svým JÁ. Vystupuji pak místo něj jménem svého skutečného JÁ a otevřeně pojmenovávám svého "protivníka" - tedy sebe samu. Neboť já jsem ho vytvořila (myšleno to, že jej vnímám jako protivníka). Debata o tom, že vše co se okolo mne děje je vlastně jen výtvorem mých představ, by už zacházela příliš daleko na pole psychologie, tak raději přejdu rovnou k příkladům.

Výstup v tramvaji:

• Proč se strkám do zad?

• Ale já se do zad nestrkám, já se jen ptám, jestli budu na další zastávce vystupovat?

• Ano, vystupuji, ale strkat se do zad nebylo třeba. Chovám se nehezky!

• Já vím jak se chovám, snad se sebe už nemohu ani dotknout?! Tak jo, vždyť jsem to neudělala schválně.

• No dobrá, odpouštím si.

Myslím, že není třeba dodávat, že tento dialog a jemu podobné můžeme slýchat dnes a denně v dopravních prostředcích jakéhokoliv typu. Vnitřní napětí, které jej doprovází, ale jen tak nezmizí a doprovází člověka dál a kupí se v něm. Cestující pak ať už vědomě, nebo podvědomě neovládají svůj výraz v obličeji, ve kterém se zračí v lepším případě lhostejnost, bezduchost aj., v horším případě odpor, beznaděj, agresivita.

Dialog mezi ženou a opilým manželem - v překladu:

• Jak mohubýt takový dobytek? Zase jsem se ožrala!

• A proč na sebe řvu? Nu, vypila jsem kapku, mám právo, ne?

• Jak dlouho ještě budu chlastat? A jak to, že se do mne tolik vejde? Sama nevím, co si mám se sebou počít....mám snad zavolat policii!? Už nemám sílu...Ať už vypadnu!

• Já že mám vypadnout?! Jsem u sebe doma, ďáblice ožralá!

• Všichni se chovají jak lidé, jen já jediná se jako prase nalinkovala. Podívám se na sebe - na nohou nejsem shcopná stát!

• Ticho čůzo! Tak přestanu už brblat?! Kéž bych raději penízky na kocovinu sehnala.

• Sobě tak křídla od letadla! Pořád je mi málo, další flašku bych vysrkla. Kampak to lezu? Tak kdy už se konečně nažeru?!

• Tak sklapnu už, nebo ne?! Taky už se nemohu vidět...

• Kéž bych už chcípla!

• Valím kam chci a raději už bych se nevracela!

V průběhu psaní takového monologu nebo dialogu se automaticky boří zeď, která mne odděluje od oponenta, jako od cizího subjektu - on je také člověk a má své emoce. Dále se daří vycítit, nejen rozumově pochopit, že konflikt žije dál, pouze v mé vlastní hlavě - často obviňuji někoho z pocitu vlastní provinilosti. Oponent již dávno odešel, anebo zavěsil - tím se stává zřejmou absurdita, nehoráznost opozice - bojuji vlastně sám proti sobě.

Nastává moment, kdy nemohu určit, která osoba napsala monolog a o co vůbec šlo. Obvykle se po napsání takového „jakacího překladu“ vztahy normalizují. Nestane-li se to, je třeba opakovat jednotlivé klíčové nebo legrační fráze monologu do úplného vyřešení konfliktu. Zbavíte-li se svého vnitřního konfliktu a napětí, změníte svůj vnitřní stav, své vnímání okolní reality, a také to jak ostatní vnímají vás.

Literatura: Savčenko, Vladimír - Plachtění, rukopis, tiskem dosud nevyšlo

Helena Trčková, 215957

Lucídne snívanie – sen, ktorý ovládate

Snívame každú noc, dokonca niekoľkokrát za sebou. Nad väčšinou našich snov však nemáme kontrolu a nakoniec na tom ani nezáleží, lebo si ich nepamätáme. Aké by to však bolo, keby sme ich ovládali?

Kedy snívame?

V spánku sa nám cyklicky strieda REM (Rapid eye movement) a non-REM fáza. Snívanie prebieha počas REM fázy. Táto je nazvaná podľa rýchleho pohybu očí, ktoré sa v nej hýbu do strán presne v súlade s tým, kam sa pozeráme vo sne.

Non-REM fáza je vlastne hlboký spánok. V nej na svoje sny zabúdame. Preto ak si po prebudení pamätáme len útržky, ktoré spolu takmer nesúvisia, často to sú fragmenty nie jedného ale viacerých snov z viacerých REM fáz. Zvyšok sna vymazal hlboký spánok. Sen si najlepšie zapamätáme, ak sa zobudíme počas REM-fázy.

Vedomé snívanie

Lucídny sen je inak povedané snom vedomým, keď si snívajúci naplno uvedomí, že to, čo práve prežíva nie je realita a že sa nachádza v sne. Z toho plynie už len jediné – ak si uvedomíme, že snívame, otvárajú sa nám nekonečné možnosti, ako s takým faktom naložiť.

Väčšina ľudí vo sne hneď pomyslí na lietanie (z vlastnej skúsenosti, je to veľmi príjemný zážitok), no dajú sa vyskúšať aj oveľa zaujímavejšie aktivity. V sne je možné meniť scenériu, postavy, zákony prírody; ak chcete, môžete sa ísť trebárs aj naháňať s teroristami. Necítite bolesť a máte neobmedzené možnosti. Dokážete zmeniť nočnú moru na adrenalínový zážitok alebo môžete len relaxovať na lúke.

Ako však lucídny sen dosiahnuť?

Je viacero techník, pomocou ktorých ľudia dosahujú tieto sny. Väčšina je veľmi jednoduchá a spoľahlivá.

Testovanie reality

Táto technika spočíva v overovaní, či práve snívate alebo nie. Testujete pri nej činnosti, ktoré sa vyskytujú len vo sne. Počas dňa by ste mali v určitých intervaloch opakovať nejaký úkon. Tento úkon by ste potom automaticky mali vykonať aj v sne, test reality vám napovie, že niečo nie je v poriadku a vy prídete na to, že snívate.

Možností je hneď niekoľko:

• Pozrite sa na hodinky, zapamätajte si čas a odvráťte zrak. Pozrite sa znova, ak snívate, čas sa bude meniť, prípadne hodiny zmiznú. (To isté platí pri rôznych nápisoch a textoch)
• Pozerajte sa na svoje ruky. V sne budú deformované
  
• Skúste vypnúť alebo zapnúť svetlo. V sne sa aj napriek použitiu vypínača osvetlenie v miestnosti nezvykne meniť
• Uštipnite sa, alebo sa udrite po ruke. V sne bolesť necítite
• Pozrite sa do zrkadla. Ak je váš obraz rozmazaný, zrejme snívate
• Pokúste sa vzlietnuť. V realite by sa vám to naozaj nemalo podariť

Kľúčom k celej veci je uvedomenie si, že sa nachádzate v nie celkom štandardnej situácii. Musíte si všímať maličkosti. Ak prídete na fakt, že snívate, môžete začať sen pretvárať.

Jednoduchá sugescia alebo MILD (mnemotechnická indukcia lucídneho sna)

Na počudovanie, táto technika celkom často zaberá. Pred spaním si jednoducho vsugerujete, že budete mať lucídny sen a vymyslíte si, o čom by mal byť.

WILD (wake-initiated lucid dream)

Toto je zrejme najnepríjemnejší postup zo všetkých. Vedomý sen dosiahnete tak, že pôjdete spať vyčerpanejší ako zvyčajne. Zobudíte sa po piatich hodinách spánku a snažíte sa zostať v bdelom stave zhruba hodinu. Tento čas venujte sústredeniu sa na sen. Následne choďte spať.

Vedomé zaspávanie

Pri tejto náročnej technike potrebujete uspať svoje telo, ale nechať myseľ bdieť. Musíte sa snažiť rozoznať stav na hranici medzi bdelosťou a spánkom a vstúpiť tak do sna pri plnom vedomí, že je to sen.

Ľuďom pri tejto technike zvykne pomôcť, ak si v duchu počítajú, sústredia sa na svoje dýchanie, prípadne niektorí si predstavujú, že lezú po rebríku.

Rady na záver

Lucídny sen by mal byť schopný dosiahnuť každý človek. Ak už sa v takom sne ocitnete, je dôležité držať emócie na uzde. Napätie či prílišná eufória vás totiž automaticky prebudia. Na začiatku preto len pozorujte dej.

Tiež je dobré si sny zapisovať. Z lucídneho sna, ktorý si nebudete pamätať, veľký pôžitok nevyplynie.

Pre viac informácií odporúčam stránku www.lucidity.com.

Ak by ste si chceli prečítať odbornú publikáciu o lucídnom sne, sťahujte Stephen LaBerge – Exploring the World of Lucid Dreaming

Ľudia si zo snívania mimochodom už stihli spraviť aj biznis : VIDEO

Cestování časem a časový paradox

Každého člověka snad napadlo, jaké by to bylo, cestovat časem. Mít tu moc, změnit špatné rozhodnutí, zachovat se jinak a vidět jiný výsledek, nebo nakouknout za vrátka budoucnosti a zjistit co se s námi stane za rok, za pět let, za deset.

V našem fyzikálním bytí procházíme všemi rozměry prostoru a jeho dimenzemi - délkou, šířkou a výškou. Za čtvrtou dimenzi je považován čas.

Vesmírná hmota i my jsme složení z částí, které podléhají těmto rozměrům podléhají, přičemž právě jen čas definuje nevratné události. Čas plyne nezastavitelně kupředu, stejně jako se náš vesmír neustále rozpíná.

Teoretický fyzik Stephen Hawking tvrdí, že cesta časem je možná, ale pouze do budoucnosti, protože minulost je neměnná. V tomto případě i kdybychom se ocitli v minulosti, jediným výsledkem by bylo zcela přesné přehrávání všech jevů, které v této době nastaly. Jedna teorie dokonce říká, že vracet se půjde pouze do doby, ve které byl stroj času vynalezen.

V některých teoriích figuruje tzv. červí díra - hypotetický tunel spojující dvě oblasti vesmírného času. Oblasti propojené tímto mostem by mohly být dva naprosto odlišné vesmíry nebo části jednoho vesmíru. Předměty by mohly cestovat otvorem jedné červí díry k cíli na druhé straně.

http://www.ideje.cz/uploads/image/data/439.jpg

Jedním z hlavních figurantů v cestování časem je také tzv. Speciální teorie relativity. Je to fyzikální teorie publikovaná roku 1905 Albertem Einsteinem. Teorie se nazývá speciální, protože popisuje pouze zvláštní případ Einsteinova principu relativity, kdy můžeme vliv gravitace zanedbat. Einstein tvrdí, že když se jakékoli těleso přiblíží rychlosti světla, čas se pro něj z hlediska ostatních zpomalí, takže vlastně cestuje do budoucnosti.

O deset let později Einstein publikoval obecnou teorii relativity, která zahrnuje i gravitaci - podle níž lze stejného efektu dosáhnout pobytem v silném gravitačním poli, například poblíž černé díry.

Časový paradox je úkaz, kdy cesta v čase do minulosti přímo vede k situaci, která je proti logice, či dokonce přímo proti fyzikálním zákonům, které jsou považovány za obecně platné.

Cestování časem je plné paradoxů. Asi nejrozšířenější je situace, kdy byste odcestovali časem do minulosti, abyste zabili vlastní prarodiče, což by znamenalo, že nikdy nebudete existovat. Ale v případě, že neexistujete, nemůžete cestovat do minulosti a zabít své předky, takže byste se narodili. Nebo pokud cestovatel udělal chybu a poté se jí přesunem v čase pokusil napravit. Předpokládejme, že by ji napravil. Nikdy by se nestala, takže by nemusel cestovat v čase. Tím pádem by mu nic nezabránilo, aby tu chybu udělal. Ovlivňování historie vede k takovýmto protikladným logickým kruhům.

Jiná je hypotéza Alternativní historie a Konceptu mnoha světů. Podle tohoto názoru byste cestovali do jiné historie, než jakou jste v přítomnosti opustili. Jestli zabijete své prarodiče, v historii, z níž pocházíte, to nic nezmění. To má obdobu v interpretaci kvantové mechaniky, podle níž existuje "mnoho světů". Je to vysvětlení, jak je možné, že bizarní kvantové zákony umožňují nepozorovaným částicím, jako jsou atomy a elektrony, být na dvou místech najednou. Pokaždé, když je pozorování donutí zvolit si jednu nebo druhou pozici, vzniká nový vesmír. Jeden, když zaujme částice jednu pozici, druhý, když zaujme druhou. Takže možná byste cestovali strojem času do paralelního vesmíru.

Existují také šílené teorie, že Anaxagoras, Leonardo da Vinci a další byli cestovatelé časem. Poslední takový úkaz se vyskytl na přelomu milénia. V roce 2000 se objevil člověk, který vystupoval zejména na řadě diskuzních fór, ve kterých se rozebíralo cestování časem, a tvrdil, že je vojenským průzkumníkem z roku 2036. Říkal si John Titor a stejně jak se objevil, tak také zmizel. Za dobu svého výskytu však předpověděl několik věcí, které se skutečně přihodily. Tvrdil například, že se USA pustí do války s Irákem kvůli jaderným zbraním, o čemž tehdy přitom ještě nikdo ani neuvažoval. Některé jiné předpovědi se také splnily, další, například občanská válka po volbách, nikoliv. Jestli jde jen o souhru náhod a šťastné hádání budoucích událostí, nebo skutečnost, je již na každém zvlášť.

Co se fikce týče, cestování časem a časové paradoxy jsou oblíbené náměty, a mnoho autorů si s nimi dělá takřka co chce.

Například spisovatel science-fiction Philip K. Dick, který patří k nejoriginálnějším autorům sci-fi, se tomuto věnuje poměrně obsáhle v několika svých dílech, hned několika různými způsoby. V povídce Ukořistěná loď se například mění nejen čtvrtá dimenze – čas, ale i ostatní, tedy délka, šířka a výška. V tomto případě klade důraz na neustálé rozpínání vesmíru; když se hlavní hrdinové vrací do minulosti, naráží na malinké, figurkám podobné lidičky na koních, v budoucnosti zase obry. V příběhu Počkej si na loňský rok popisuje pouhou drogu mající moc uvěznit užívajícího v nekonečném bludišti času, zpočátku psychicky, později také fyzicky.

Kniha Isaaca Asimova Konec Věčnosti se zabývá cestováním v čase a sociálním inženýrstvím, a především časových paradoxech.

Z technického hlediska je jakékoli "cestování časem" zatím jen sci-fi, a to i cestování do budoucnosti. Nedokážeme vyvinout dostatečnou rychlost ani nemáme natolik silnou gravitaci.

Z fyzikálního hlediska je cestování do budoucnosti reálně možné s využitím efektů rychlosti blízké světlu nebo silné gravitace - černé díry. Cestování do minulosti je pravděpodobně úplně nemožné.

Jedinými dostupnými stroji času do minulosti nám zatím zůstávají kamera, foťák a mikrofon.

Předvídání budoucnosti je schopen každý z nás, ale pouze v jisté míře, s určitou úspěšností. Každým dnem se totiž zabýváme tím, co bude následovat, co přijde, jak se bude ten který den vyvíjet.