Sedm slabik na řádku,
je symbolem pořádku.
S třetím se však všechno mění.
Bývá to vždy na hádku,
vařit pivo bez sládků.
Často to pak stojí jmění.
Chaos zpestřuje však tlení,
co když stojíš mysl plení.
Radek Holomčík
151125
úterý 31. května 2011
neděle 29. května 2011
Sonetino
Hlubina poznání
(Zkouškové?)
Oči tvé teď v propast hledí,
na dně jejím Bůh tvůj sedí,
hlubiny tě láká tvar.
Skoč, a hledej odpovědi!
Sám jsi přišel ke zpovědi...
...pohlcens teď v temný kar.
Vychutnej si boží dar
utrpení, strast a zmar.
______________________
(Zkouškové?)
Oči tvé teď v propast hledí,
na dně jejím Bůh tvůj sedí,
hlubiny tě láká tvar.
Skoč, a hledej odpovědi!
Sám jsi přišel ke zpovědi...
...pohlcens teď v temný kar.
Vychutnej si boží dar
utrpení, strast a zmar.
______________________
sobota 28. května 2011
Sonetino
Stojím si doma vo dverách,
vtom v očiach si vidím strach.
Pocit čo súvisí s rébusmi.
Keď ústach sa voda mení v prach,
a vo vzduchu už vetrím skazy pach.
Pocit to vždy pre mňa nejasný.
Ale viem, stojím teraz pred plánmi,
Tak osud, nádeje trocha dopraj mi.
neděle 22. května 2011
Sonetino
Že vzdělání je si nutné doplňovat
S tím nechci tě teď příliš zatěžovat
Ani to není žádná tajná věc.
Někdy máš chuť se před učením schovat
A nenechat se nikým sekýrovat
Až únava tě zmůže nakonec.
To k větší píli nenabádá tebe žádný blouznivec
Ale vědám rozličným znalý učenec.
S tím nechci tě teď příliš zatěžovat
Ani to není žádná tajná věc.
Někdy máš chuť se před učením schovat
A nenechat se nikým sekýrovat
Až únava tě zmůže nakonec.
To k větší píli nenabádá tebe žádný blouznivec
Ale vědám rozličným znalý učenec.
Nepovinný dodatek k sekulárnímu náboženství
Nejprve prostuduji Herrigelovu knihu „Zen a uměni lukostřelby“o japonském KYUDO obřadu střelby z luku a v doslovu se dozvím, jak mu kritici vyčítali, že zen vůbec nepochopil. Hurá, jsem zachráněná, lukostřelba je sice obřad, ale ani takový Rek jako Eugen Herrigel u některých nevyhrál. Ani léta studii neznamenají, že moje úvahy jsou správné.
Závěr eseje Sekulární náboženství byl brutálně ukončený odkazem na knihu Ericha Fromma Anatomie lidské destruktivity. Předcházely knihy, které jsou založené na tom, že je dobré bezmezně věřit, teď momentálně třeba vílám, ale pak klidně nějakému šílenci, který se převlékne za elfa, i když může mít v občanském průkazu jméno Adolf Hitler.
Není velké a malé zlo, ale ztráta rozumu a nechuť myslet, vzdát se odpovědnosti a bát se svých vlastních rozhodnutí, protože tak málo znám sám sebe, svoje pocity a přání, nevyznám se ve svém vlastním stínu, protože ho ani nepřiznám, nemám jej, nejsem zlý a cítím se překrásným klenotem společnosti. Frommova kniha není vůbec jednoznačná a na jejím konci číhá na čtenáře třeba STRACH. Jak bych reagoval já v Zimbardově experimentu? Možná by po přečtení pak někdo začal uvažovat o tom, zda takový kurz Reiky je uspokojení pudů nebo vášní. Proč nesáhnout po „Anatomii“? Chci-li spasení rychle a hned, ne že se týden budu mořit četbou knihy a na jejím konci mě čeká vlastní nejistota. Je to příliš složité čtení, založené na tom, že člověk má lidské vlastnosti, pudy, strachy v sobě a jedinou možností je boj s nimi a ne jejich prázdné a nesmyslné „zmizíkování“. Rozhovor s anděly může být rychlovka, i když nevím, s čím jsem to vlastně hovořil, ale výsledkem je uspokojení z dobře odvedeného sebevzdělávání.
A tak se dám do spolku se stejně věřícími lidmi
navštěvující kurzy, veletrhy, semináře, weby čili SHROMÁŽDĚNÍ
vyznávám anděle, elfy, víly, universum, vedoucího kurzu čili BOHY
půjčím si grafickou podobu znaku jako jsou kříže, amulety, talismany čili SYMBOLY
brblám mantry , vyzualizuji a dodržuji nařízení guru čili ZÁKON
nazývám to všechno alternativa čili ORGANIZACE.
Anatomie lidské destruktivity je procházka po jiném druhu víry, temnějším a nebezpečnějším, i když založeným na atributech náboženství a taky na mozku někoho jiného, vůdce, šílence, který je schopen ovlivnit davy. Mohu zesměšňovat spotřebitele proudící do obchodů, ale nejde mi to, pokud myslím na nacismus, stalinismus, případně jakýkoli sadismus, otevřený, skrytý – pocit moci, který má člověk, když zjistí, jak krásné je někým manipulovat.
Bylo by pěkné sekulárně nehledat novou jednotu vzhledem k nepřehledné diferenciaci světa, nebýt vydaný v šanci osudu a nemít mystiku jako zisk a vyznamenání, sloužící jako přídavná životní dekorace.
Závěr eseje Sekulární náboženství byl brutálně ukončený odkazem na knihu Ericha Fromma Anatomie lidské destruktivity. Předcházely knihy, které jsou založené na tom, že je dobré bezmezně věřit, teď momentálně třeba vílám, ale pak klidně nějakému šílenci, který se převlékne za elfa, i když může mít v občanském průkazu jméno Adolf Hitler.
Není velké a malé zlo, ale ztráta rozumu a nechuť myslet, vzdát se odpovědnosti a bát se svých vlastních rozhodnutí, protože tak málo znám sám sebe, svoje pocity a přání, nevyznám se ve svém vlastním stínu, protože ho ani nepřiznám, nemám jej, nejsem zlý a cítím se překrásným klenotem společnosti. Frommova kniha není vůbec jednoznačná a na jejím konci číhá na čtenáře třeba STRACH. Jak bych reagoval já v Zimbardově experimentu? Možná by po přečtení pak někdo začal uvažovat o tom, zda takový kurz Reiky je uspokojení pudů nebo vášní. Proč nesáhnout po „Anatomii“? Chci-li spasení rychle a hned, ne že se týden budu mořit četbou knihy a na jejím konci mě čeká vlastní nejistota. Je to příliš složité čtení, založené na tom, že člověk má lidské vlastnosti, pudy, strachy v sobě a jedinou možností je boj s nimi a ne jejich prázdné a nesmyslné „zmizíkování“. Rozhovor s anděly může být rychlovka, i když nevím, s čím jsem to vlastně hovořil, ale výsledkem je uspokojení z dobře odvedeného sebevzdělávání.
A tak se dám do spolku se stejně věřícími lidmi
navštěvující kurzy, veletrhy, semináře, weby čili SHROMÁŽDĚNÍ
vyznávám anděle, elfy, víly, universum, vedoucího kurzu čili BOHY
půjčím si grafickou podobu znaku jako jsou kříže, amulety, talismany čili SYMBOLY
brblám mantry , vyzualizuji a dodržuji nařízení guru čili ZÁKON
nazývám to všechno alternativa čili ORGANIZACE.
Anatomie lidské destruktivity je procházka po jiném druhu víry, temnějším a nebezpečnějším, i když založeným na atributech náboženství a taky na mozku někoho jiného, vůdce, šílence, který je schopen ovlivnit davy. Mohu zesměšňovat spotřebitele proudící do obchodů, ale nejde mi to, pokud myslím na nacismus, stalinismus, případně jakýkoli sadismus, otevřený, skrytý – pocit moci, který má člověk, když zjistí, jak krásné je někým manipulovat.
Bylo by pěkné sekulárně nehledat novou jednotu vzhledem k nepřehledné diferenciaci světa, nebýt vydaný v šanci osudu a nemít mystiku jako zisk a vyznamenání, sloužící jako přídavná životní dekorace.
neděle 15. května 2011
Sonetino
Já chci nemít pravou nohu,
bolestí se zbláznit mohu,
život s ní k žití není.
Už se modlím k pánu bohu,
vzhlížím k němu na oblohu,
nechci snášet utrpení.
Snad se zítra všechno změní,
nebo dojde k odstranění.
Pavel Theimer
(První verš, který posloužil jako námět pro sonetino, je doslovná citace z emailové korespondence mezi Pavlem Theimerem a Zlatou P. (15.5.2011), která si přála být uvedena ve zdrojích.)
bolestí se zbláznit mohu,
život s ní k žití není.
Už se modlím k pánu bohu,
vzhlížím k němu na oblohu,
nechci snášet utrpení.
Snad se zítra všechno změní,
nebo dojde k odstranění.
Pavel Theimer
(První verš, který posloužil jako námět pro sonetino, je doslovná citace z emailové korespondence mezi Pavlem Theimerem a Zlatou P. (15.5.2011), která si přála být uvedena ve zdrojích.)
sobota 14. května 2011
Sonetino
Měsíc se sklání z výšky,
v nebeské modři svítí jak z knížky
a na mě padá chlad.
Myšlenky honí se jak myšky,
co okusily zakázané šišky
a nedají mi spát.
Napjatá situace dává mi znát,
že již nikdy nechci diplomovou práci psát.
Jana Turečková
v nebeské modři svítí jak z knížky
a na mě padá chlad.
Myšlenky honí se jak myšky,
co okusily zakázané šišky
a nedají mi spát.
Napjatá situace dává mi znát,
že již nikdy nechci diplomovou práci psát.
Jana Turečková
neděle 1. května 2011
Sekularne nabozenstvi
Tato tema ma osobne velmi potesila. Už vela krat som sa zamyslal ako je mozne ze clovek, v podstate relativne racionalne zmyslajuci tvor, ma tendenciu byt nachylny uverit takmer comukolvek ak tomu veri dostatok inych ludi. Ked som sa raz zamyslal preco vlastne nabozenstvo vzniklo, tak mi vzdy po dlhsom uvazovani ostalo jedine vychodisko a to ovladanie mas ludi. ked bolo krestanstvo uznane v rime ako oficialne nabozenstvo,nebolo to preto ze cisara osvietilo, ale z cisto praktickych dovodov, pretoze coraz viac ludi islo touto cestou a bolo velmi jednoduche. ak ste este neboli vo vatikane tak vam odporucam tam ist, je to v podstate velmi dobre prosperujuca firma, ktora ma vplyv takmer vo vsetkych sferach modernej spolocnosti europy.
tento princip vsak vyuzivaju aj ine subjekty, ci uz zmienena amway, alebo u nas ovb partners. viacero mojich kamaratov pracuje pre tieto firmy a skutocne aj oni uverili myslienke ktoru na skoleniach pocuvaju, a to ze tym svojim klientom pomahaju, napriklad, provizia za sprostredkovanie tucnej hypoteky sa pohybuje okolo 20 az 30 tisic, ked ju platite 1 0000 mesacne tak tri mesiace platite len tohoto uzasneho cloveka ktory vam cely cas tvrdi ze to robi pre vas zadarmo .... to ze keby ste si sli priamo do banky po nu, mohla by byt lacnejsia uz radsej nespomenul, ale preco sa mu to tak podarilo? pretoze on sam veri ze vam robi dobre.... bohuzial ten predpoklad ze clovek je relativne racionalny jedinec asi neplati , co uz no :)
tento princip vsak vyuzivaju aj ine subjekty, ci uz zmienena amway, alebo u nas ovb partners. viacero mojich kamaratov pracuje pre tieto firmy a skutocne aj oni uverili myslienke ktoru na skoleniach pocuvaju, a to ze tym svojim klientom pomahaju, napriklad, provizia za sprostredkovanie tucnej hypoteky sa pohybuje okolo 20 az 30 tisic, ked ju platite 1 0000 mesacne tak tri mesiace platite len tohoto uzasneho cloveka ktory vam cely cas tvrdi ze to robi pre vas zadarmo .... to ze keby ste si sli priamo do banky po nu, mohla by byt lacnejsia uz radsej nespomenul, ale preco sa mu to tak podarilo? pretoze on sam veri ze vam robi dobre.... bohuzial ten predpoklad ze clovek je relativne racionalny jedinec asi neplati , co uz no :)
sobota 30. dubna 2011
Na Sekulární náboženství
Ve smyslu „světské“ narazím spolehlivě každý den několikrát. Reklamy, móda, časopisy, supermarkety, výkonné týmy, ale já chci dneska zúčtovat s fenoménem nazvaným Rozvoj osobnosti.
Průmysl s návody na život totiž většinou funguje tak, že nutí lidi , aby se cítili nespokojení sami se sebou. Což se podaří celkem lehce, lidé jsou obecně už pár století vykořeněny z generační náboženské jistoty a pěkně nenápadně přešli pod mediální religionizitu.
Stačí zajít do příslušného oddělení knihkupectví a prozkoumat pár regálů knih. To, co dříve bylo poznatelné pouze mnohaletou prací a usilovným studiem například kabala, se dnes dá shrnout do knihy Kabala krátce a jasně. Koukám na obrázky stromu života s hebrejskými písmeny a jen matně si vybavuji, že mají nějaký druhoplánový význam. V knize o tom ani zmínka. Nebojte se, určitě tam není napsané, že kabala je obtížná, záměrně se některé pasáže nikdy nevysvětlovali, neb k jejich pochopení je potřeba jednak nějakých předchozích vědomosti a také zažitá zkušenost, případně nějaký ten životní krach. A tak hlavní důvod k vydání této knihy mi připadá fakt, že mám odevzdat 300 Kč a jak to se mnou dopadne, je autorovi celkem jedno. Rozhodně mi nehrozí nějaké velké nebezpečí, jako dříve adeptům tajných nauk, kteří strkali nosy do věcí, kterým nerozuměli.
To jsem ale vzala z police knihu docela těžkého kalibru. Stačilo otevřít něco jako Secret nebo Vesmírný objednávkový systém, založený na prostém faktu, že všechno co si přejete, máte právo dostat. Jen neumíte psát ty správné objednávky a nevíte, kam s nimi.Protože si občas nejsem jistá, jaká mám přání, co chci a kam to posílám, obdivuji autory, že oni mají velmi jasno a navíc k tomu navádí všechny potencionální čtenáře. Žádný etický přesah, musíš si život zařídit jinak než dosud. Nechtěla bych omylem potkat nikoho, kdo si všechno objednává přes vesmírný systém, myslím, že to bude trochu duševní polotovar. Je v na tomto učení nějaký smysl? Nebudu ho hledat, je to podle mého pyšného dojmu ztráta času. Odpovědnost jednotlivce je v tomto případě pouze za vlastní prospěch.
Beru knihu Meditací, aha guru, do mozku se mi zcela nepatřičně vkrádá obraz člověka, kterého před pár lety odsoudili jako podvodníka, ve jménu jakéhosi učení si celkem dost nahrabal, indické jméno, oranžový obleček, velké peníze, spokojení frekventanti, vysoká návštěvnost jeho ašramu. Nová mystika, posilující svou vlastní identitu pomocí meditace.
Jak jednat s lidmi a jak jim porozumět, kniha, která v první řadě předpokládá, že máme strach, že nebudeme umět mluvit se svým nadřízeným, sousedem, manželem. Vzbuzuje dojem, že je něco v nepohodě, že mi něco chybí. Pozoruhodné je, že na to, jak zatočit se svým šéfem použijete starobylé techniky, můžete zkusit letité rituály podobné čarování, takové trochu zaříkávání, opakování manter před vstupem do kanceláře vedoucího skorovlkodlaka.
A pak , konečně, na konci knihy adresa a pozvánka na jedinečné semináře kohosi, pozvánka na novodobé shromáždění lidí, kteří mají víru, že toho naproti sobě udolají. Mají svá shromaždiště a pravidelné bohoslužby.
Hle Anatomie lidské destruktivity ve stejném oddělení, vydaná v roce 1977 s úžasným pojednáním o skrytém sadismu každého člověka, temná kniha o životě diktátorů, bezútěšná, o opakujícím se lidském selhání. Historická exkurze do doby, kdy sebou nechali lidé manipulovat a poslouchali šílence. Celkem dlouho věřili učení o něčem vyšším, které bylo spíše fanatismem. Aha, jenže to je nejspíš jiná kapitola.
Ve smyslu „světské“ narazím spolehlivě každý den několikrát. Reklamy, móda, časopisy, supermarkety, výkonné týmy, ale já chci dneska zúčtovat s fenoménem nazvaným Rozvoj osobnosti.
Průmysl s návody na život totiž většinou funguje tak, že nutí lidi , aby se cítili nespokojení sami se sebou. Což se podaří celkem lehce, lidé jsou obecně už pár století vykořeněny z generační náboženské jistoty a pěkně nenápadně přešli pod mediální religionizitu.
Stačí zajít do příslušného oddělení knihkupectví a prozkoumat pár regálů knih. To, co dříve bylo poznatelné pouze mnohaletou prací a usilovným studiem například kabala, se dnes dá shrnout do knihy Kabala krátce a jasně. Koukám na obrázky stromu života s hebrejskými písmeny a jen matně si vybavuji, že mají nějaký druhoplánový význam. V knize o tom ani zmínka. Nebojte se, určitě tam není napsané, že kabala je obtížná, záměrně se některé pasáže nikdy nevysvětlovali, neb k jejich pochopení je potřeba jednak nějakých předchozích vědomosti a také zažitá zkušenost, případně nějaký ten životní krach. A tak hlavní důvod k vydání této knihy mi připadá fakt, že mám odevzdat 300 Kč a jak to se mnou dopadne, je autorovi celkem jedno. Rozhodně mi nehrozí nějaké velké nebezpečí, jako dříve adeptům tajných nauk, kteří strkali nosy do věcí, kterým nerozuměli.
To jsem ale vzala z police knihu docela těžkého kalibru. Stačilo otevřít něco jako Secret nebo Vesmírný objednávkový systém, založený na prostém faktu, že všechno co si přejete, máte právo dostat. Jen neumíte psát ty správné objednávky a nevíte, kam s nimi.Protože si občas nejsem jistá, jaká mám přání, co chci a kam to posílám, obdivuji autory, že oni mají velmi jasno a navíc k tomu navádí všechny potencionální čtenáře. Žádný etický přesah, musíš si život zařídit jinak než dosud. Nechtěla bych omylem potkat nikoho, kdo si všechno objednává přes vesmírný systém, myslím, že to bude trochu duševní polotovar. Je v na tomto učení nějaký smysl? Nebudu ho hledat, je to podle mého pyšného dojmu ztráta času. Odpovědnost jednotlivce je v tomto případě pouze za vlastní prospěch.
Beru knihu Meditací, aha guru, do mozku se mi zcela nepatřičně vkrádá obraz člověka, kterého před pár lety odsoudili jako podvodníka, ve jménu jakéhosi učení si celkem dost nahrabal, indické jméno, oranžový obleček, velké peníze, spokojení frekventanti, vysoká návštěvnost jeho ašramu. Nová mystika, posilující svou vlastní identitu pomocí meditace.
Jak jednat s lidmi a jak jim porozumět, kniha, která v první řadě předpokládá, že máme strach, že nebudeme umět mluvit se svým nadřízeným, sousedem, manželem. Vzbuzuje dojem, že je něco v nepohodě, že mi něco chybí. Pozoruhodné je, že na to, jak zatočit se svým šéfem použijete starobylé techniky, můžete zkusit letité rituály podobné čarování, takové trochu zaříkávání, opakování manter před vstupem do kanceláře vedoucího skorovlkodlaka.
A pak , konečně, na konci knihy adresa a pozvánka na jedinečné semináře kohosi, pozvánka na novodobé shromáždění lidí, kteří mají víru, že toho naproti sobě udolají. Mají svá shromaždiště a pravidelné bohoslužby.
Hle Anatomie lidské destruktivity ve stejném oddělení, vydaná v roce 1977 s úžasným pojednáním o skrytém sadismu každého člověka, temná kniha o životě diktátorů, bezútěšná, o opakujícím se lidském selhání. Historická exkurze do doby, kdy sebou nechali lidé manipulovat a poslouchali šílence. Celkem dlouho věřili učení o něčem vyšším, které bylo spíše fanatismem. Aha, jenže to je nejspíš jiná kapitola.
Pedagogické formy
Mohou se v eseji porovnávat životní zkušenosti? Hledám několik definic literárního útvaru ESEJ v klasických učebnicích českého jazyka, a vidím, že mohu. Protože když se mám vyhnout všem metaforám, kterými má být dle definice, esej nacpaná, pak klidně mohu porovnávat a nechám se unášet vlastním životem.
Tak tedy už asi mám co porovnávat, výchovnou soustavu tuhého socialismu, pak první vysokoškolská studia raného porevolučního období a teď novou formu moderního vzdělávání. Nejsem nejmladší.
Doba , kdy jsme se učili dlouhé texty nazpaměť, aniž bychom vnímali smysl měla i své kladné stránky. Třeba ruskou gramatiku je dobré nadřít mechanicky do hlavy, pak si ji pamatujete ještě za 25 let. Matematické důkazy mi v hlavě taky zůstaly, a smysl toho , co dokazuji už po těch letech odvodím z mechanicky naučené a odříkané věty.
Takže tím se dostávám k první tezi, na učení a pochopení látky je třeba čas. U velké většiny lidí. Pomalé prozkoumávání problému, dokonalé osahání a pozorování. Zkušenost a z nich vyplývající tisíce důkazů naučeného.
Učím lidi, jak se mají chovat ke svému tělu, aby je nebolelo. Po mnoha hodinách formálního vzdělání jsem jim byla schopná maximálně reprodukovat něco z knih a ze zkušeností mých vyučujících. Nikdo nás neučil pozorně poslouchat, co člověk o sobě verbálně i neverbálně říká. Po prvním roce praxe nastupuji na další vzdělávání, tentokrát s pečlivě vybraným vyučujícím, jak to, že dva stejně zařazení kantoři tj, docenti mi předají tak odlišné informace. Vnímám výuku jednoho lépe než druhého nebo je to otázka osobních sympatii? Podprahového vnímání nebo neverbální komunikace?
Další tezí tedy je osoba vyučujícího.
Po dalším roce nastoupím na doučování z latiny…..bez pochopení řádu „mrtvého“ jazyka je to krvavá námaha, zachrání mě starý důchodce, učitel gymnázia, který praktikuje prastarou formu výuky – jedině nazpaměť. Nacpat do hlavy tabulky, vypálit do mozku vizuální podobu grafických znaků a donekonečna je opakovat. Naši učitelé nás často otravovali replikou, že pokud nás vzbudí o půlnoci, musíme umět odříkat vše podstatné. Nikdy jsem nezkoušela, co odříkám o půlnoci.
Co další teze – chci-li se něco naučit, dělám to pro své osobní dobro a ne pro získání potřebného papíru nebo titulu. Kdo dnes studuje kvůli svému rozvoji, kolik lidí to otevřeně přizná, kolika lidí s mnoha tituly si opravdu vážím jako chytrých lidí, a kam patřím já?
A mám za investované peníze nárok na titul nebo odpovídající kvalitní vzdělání?
Čas, osoba vyučujícího, vzdělání pro osobní rozvoj.
V době rychlokurzů na všechno, nejsem další Komenský ani Kohák, na řešení nepřijdu, i když nemusím brát na zřetel ekonomické dopady, zisky, přínosy, výtěžnost, obsazenost, efektivitu.
A narušuje odevzdání práce o nějaký ten týden později symetrii a rovnováhu? Přece by předmět tohoto jména nemusel trvat na termínech, je to porušení řádu a nebo lajdáctví spojené s anarchii a manipulací?
Mohou se v eseji porovnávat životní zkušenosti? Hledám několik definic literárního útvaru ESEJ v klasických učebnicích českého jazyka, a vidím, že mohu. Protože když se mám vyhnout všem metaforám, kterými má být dle definice, esej nacpaná, pak klidně mohu porovnávat a nechám se unášet vlastním životem.
Tak tedy už asi mám co porovnávat, výchovnou soustavu tuhého socialismu, pak první vysokoškolská studia raného porevolučního období a teď novou formu moderního vzdělávání. Nejsem nejmladší.
Doba , kdy jsme se učili dlouhé texty nazpaměť, aniž bychom vnímali smysl měla i své kladné stránky. Třeba ruskou gramatiku je dobré nadřít mechanicky do hlavy, pak si ji pamatujete ještě za 25 let. Matematické důkazy mi v hlavě taky zůstaly, a smysl toho , co dokazuji už po těch letech odvodím z mechanicky naučené a odříkané věty.
Takže tím se dostávám k první tezi, na učení a pochopení látky je třeba čas. U velké většiny lidí. Pomalé prozkoumávání problému, dokonalé osahání a pozorování. Zkušenost a z nich vyplývající tisíce důkazů naučeného.
Učím lidi, jak se mají chovat ke svému tělu, aby je nebolelo. Po mnoha hodinách formálního vzdělání jsem jim byla schopná maximálně reprodukovat něco z knih a ze zkušeností mých vyučujících. Nikdo nás neučil pozorně poslouchat, co člověk o sobě verbálně i neverbálně říká. Po prvním roce praxe nastupuji na další vzdělávání, tentokrát s pečlivě vybraným vyučujícím, jak to, že dva stejně zařazení kantoři tj, docenti mi předají tak odlišné informace. Vnímám výuku jednoho lépe než druhého nebo je to otázka osobních sympatii? Podprahového vnímání nebo neverbální komunikace?
Další tezí tedy je osoba vyučujícího.
Po dalším roce nastoupím na doučování z latiny…..bez pochopení řádu „mrtvého“ jazyka je to krvavá námaha, zachrání mě starý důchodce, učitel gymnázia, který praktikuje prastarou formu výuky – jedině nazpaměť. Nacpat do hlavy tabulky, vypálit do mozku vizuální podobu grafických znaků a donekonečna je opakovat. Naši učitelé nás často otravovali replikou, že pokud nás vzbudí o půlnoci, musíme umět odříkat vše podstatné. Nikdy jsem nezkoušela, co odříkám o půlnoci.
Co další teze – chci-li se něco naučit, dělám to pro své osobní dobro a ne pro získání potřebného papíru nebo titulu. Kdo dnes studuje kvůli svému rozvoji, kolik lidí to otevřeně přizná, kolika lidí s mnoha tituly si opravdu vážím jako chytrých lidí, a kam patřím já?
A mám za investované peníze nárok na titul nebo odpovídající kvalitní vzdělání?
Čas, osoba vyučujícího, vzdělání pro osobní rozvoj.
V době rychlokurzů na všechno, nejsem další Komenský ani Kohák, na řešení nepřijdu, i když nemusím brát na zřetel ekonomické dopady, zisky, přínosy, výtěžnost, obsazenost, efektivitu.
A narušuje odevzdání práce o nějaký ten týden později symetrii a rovnováhu? Přece by předmět tohoto jména nemusel trvat na termínech, je to porušení řádu a nebo lajdáctví spojené s anarchii a manipulací?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)