Zdravím všechny přispívající,

ráda bych vás touhle cestou pozvala na představení našeho souboru Maximvs v Janáčkově divadle. Více se dozvíte zde

http://www.tdmaximvs.cz/index.php?jazyk=cz&sekce=8

nebo zde

http://www.ndbrno.cz/balet/primus-vesper-maximvs?idp=10469


Helena

Králík a metamorfózy času

Zítra začíná rok králíka.

. . .Původ čínského Nového roku je opředen mnoha legendami a pověstmi. Jednou z 
nejznámějších je ta o Nienovi, krutém a divokém zvířeti, které na „Jarní svátek“ 
pojídá lidi. Odehnat od dveří ho lze jedině rozvěšenými lampiony a papírovými 
páskami, které musí mít červenou barvu, jelikož té se Nien bojí. Také nemá rád 
světlo ohně a hlasité zvuky, lidé proto celou noc odpalují petardy a na obloze 
září ohňostroje.

V den před zahájením „Jarního svátku“ nazývaný Ch´u Hsi se scházejí všichni 
členové rodiny, aby si společně pochutnali na bohatém jídle o několika chodech, 
předali dětem červené obálky plné „peněz štěstí“ a zůstali vzhůru až do rána 
a přivítali nový rok. Číňané věří, že, zůstanou-li dlouho vzhůru na Nový rok, 
přinesou svým rodičům delší život.

První den lunárního roku se lidé vzájemně navštěvují a přejí si kung-hsi fatsai, 
neboli „blahopřání a blahobyt“. Bozi vstupují na nebesa a vzdávají svůj hold 
Nefritovému císaři, nejvyššímu z taoistických bohů. Podle tradice lidé pro bohy 
pálí papírové peníze, aby pokryli náklady na jejich cestu a ti pak o nich u 
císaře podali samé dobré zvěsti. Dalším rituálem je potírání cukru kolem úst 
domácího bůžka, což má také dopomoci k sladkým řečem nebo mlčení před Nefritovým 
císařem. Jednou z nejpozoruhodnějších událostí tohoto dne jsou tance draků a 
lvů. Jejich pestrobarevné kostýmy a hrůzostrašné hlavy mají odehnat vše zlé. 

Na druhý den se provdané dcery vrací zpět k rodičům. Jsou-li vdané jen krátce, 
doprovází je manžel, který nese do domu své nevěsty dary jako pozornost její 
rodině.

Podle jedné legendy se třetí den oslav příchodu nového roku chodí spát brzy, 
aby se nerušily svatební obřady myší sdílejících s lidmi příbytky.

Čtvrtý den se připravuje jídlo, jímž se vítá domácí bůžek navracející se od 
Nefritového boha. Z této události vychází i čínské přísloví: "Nikdy není 
příliš brzy na to, abychom vyslali bohy pryč, a nikdy není příliš pozdě na to, 
abychom je pozvali nazpět." Návratem domácího bůžka totiž Číňanům končí 
období duchovní nezávislosti.

Od pátého dne se oslavy zdánlivě chýlí ke konci, aby vyvrcholily v závěrečné 
slavnosti Svátku lampionů. Významný je však i den devátý, kdy lidé přinášejí 
různé pokrmy a dárky do chrámů a tím uctívají narozeniny Nefritového císaře, 
o němž se říká, že se narodil těsně po půlnoci devátého dne.

Tradiční pokrmy čínského Nového roku

Jako ostatně při všech čínských svátcích, jídlo hraje velmi důležitou roli 
během celé doby oslav čínského Nového roku. Mnoho pokrmů, které se připravuje 
a podává, symbolizuje štěstěnu a prosperitu. Například ryba "yu" znamená, 
že ušetříme dostatek peněz; divoký česnek "chiu-tsai" značí dlouhověkost 
a masové kuličky spojují lidi dohromady. Kuře se podává celé, včetně hlavy a 
pařátů, čímž se vyjadřuje úplnost. Nudle se zas nemají lámat, jedině nezlomená 
nudle nám přinese dlouhý život.

Na Nový rok jí čínská rodina vegetariánské jídlo zvané "jai". Tento 
pokrm obsahuje mnoho druhů kořenové či vláknité zeleniny, kterým lidé přisuzují 
různé pověry. Lotusová semínka v jídle přinesou do rodiny mužské potomky, bambusové 
výhonky zas nesou přání všeho dobrého, tofu se do jídla nepřidává, jelikož jeho 
bílá barva je symbolem smrti a neštěstí, oproti tomu černé mořské řasy znamenají 
hromadění bohatství.

I v Číně platí "jiný kraj, jiný mrav". Na jihu patří mezi nejoblíbenější 
pokrmy "nien kao", sladký rýžový puding, a "zong zi", lepkavá 
rýže zabalená v rákosovém listí. V severní Číně dávají přednost dušenému pšeničnému 
chlebu ("man tou") nebo malým masovým knedlíčkům ("shui-chiao"). 

Jak vyzdobit dům

Před vypuknutím oslav Číňané ozdobí interiér svých příbytků květinami, mísami 
naplněnými pomeranči a mandarínkami a košíčky se sušeným ovocem.

Květiny symbolizují nový život, bohatství a kariérový postup. Ti, kterým květiny 
na Nový rok vykvetou, se mohou pokládat za šťastlivce - květy prorokují perspektivní 
rok. Mezi oblíbené dekorativní rostliny patří kvetoucí švestka, bambus, větve 
borovice, jejíž stále zelené jehlice evokují dlouhý život a stálost, dále vrba, 
azalka, pivoňka, vodní lilie či narcis.

Pomeranče a mandarínky by neměly chybět nikomu, kdo se chystá navštívit své 
blízké. Mají-li navíc mandarínky lístky, zaručují nerozlučitelné přátelství. 
Novomanželé přinášející tyto exotické plody obdaří rodinu mnoha potomky.

Sedm druhů sušeného ovoce opět nese svou symboliku: kokos dlouhověkost, kandovaný 
meloun dobré zdraví, liči (čínské švestky) pevné rodinné vazby, atd.

Zdobí se i zdi a dveře domů. Jsou na nich připíchnuté červené papírky, na 
kterých lze číst krátké básničky nebo přáníčka štěstí, např. "Ať jsi stále 
zdravý" či "Kéž by světlo Hvězdy štěstěny, Hvězdy bohatství a Hvězdy 
dlouhověkosti prosvětlovalo i nadále tvůj život".

Pověry provázející čínský Nový rok

Oslavy Nového roku nejsou jen nevázané veselí. Tento svátek totiž provází 
mnoho tabu a negativních pověr, jež lidé respektují.

Například zametání podlahy je během prvních pěti dnů oslav zapovězeno, protože 
se věří, že s prachem a smetím by se vymetlo z domu i štěstí a bohatství. Rozbije-li 
se talíř, má se co nejrychleji říct "mír s námi po celý rok". Odklizeny 
jsou nože a nůžky, aby nikdo náhodou nepřestřihl "nit štěstí". Zakázáno 
je vyprávění duchařských příběhů a vyslovovat se nesmějí ani negativní výrazy 
jako "smrt". Všechny dluhy by měly být splaceny a nikdo si nemá na 
Nový rok půjčovat peníze, neboť si bude půjčovat po celý rok. Vonné tyčinky 
a svíčky musí plápolat 24 hodin denně, aby každý v domě žil dlouhá léta.

Všechny taiwanské chrámy jsou v tomto čase plné lidí, kteří zde zapalují vonné 
tyčinky, aby přilákali štěstí. Některé z těchto chrámů se na Nový rok uzavřou, 
zatímco lidé se hromadí před jejich branami, které se otevřou s úderem půlnoci. 
Čekající dav pak vtrhne dovnitř - věří se totiž, že kdo první zapálí v chrámě 
svou tyčinku, bude požehnán štěstím po celý nadcházející rok.

http://www.taiwanembassy.org/ct.asp?xItem=2206&ctNode=1127&mp=147&nowPage=7&pagesize=50

kvazi kvantitativní klasifikace (in a old fashion)

Jm.	učo	vl. essay	Kritika ostatních ess.
Vojtech Vass	325291	výborně	výborně	p
akuAtaja	342299	výborně	výborně	p
Viktor fule	262591	velmi dobře	výborně	P
Kainar Michal	349076	velmi dobře	nedostatečně
Renáta Andrejkovičová	368302	dobře	dobře	p
Petra (Svobodová)	362760	dobře	výborně	p
Liana (Lenka Chromá)	382438	Velmi dobře	výborně	p
Jan		velmi dobře	nedostatečně
Veronika Šoltinská	263235	výborně	dobře	p
Helena	215957	výborně	nedostatečně	p
Miszka (Michaela (Hložková )	178752	nedostatečně	nedostatečně
Míla	384620	výborně	velmi dobře	p
349275	349275	velmi dobře	dobře	p
LenkaU		dobře	nedostatečně
Petr Klečka	263134	dobře	dobre	p
Katka Škvorová	362727	výborně	dobře	p
j.z.	215659	výborně	nedostatečně	p
Radovan	260939	výborně	výborně	p
Eveline (Eva Juříčková)	106060	výborně	dobře	p
333723	333723	Velmi dobře	výborně	p
NightMurka	146365	velmi dobře	dobře	p
Indyján	321936	výborně	dobře	P
mAyKl	349076	velmi dobře	velmi dobře	P
dotor	262591		velmi dobře

Z mého deníku: vánoce 2010

Jen jedna je a bez ptaní

Hle, tam jsme všichni schováni
jak v makovici zrnka.
Svět jako palouk na dlani
a uprostřed něj srnka.
11. 12. 2010



Chcete vědět, kdo je mráz?
Přichází zas, tak jako čas,
jak milence, když v rubáši,
nad polem lásky rozpráší
a zbude po nich zlatý vlas.
11. 12. 2010



Nejsou ty světy trochu jiné,
pod ledem řeka jak čas plyne
a co ty ryby, které chtějí,
svobodně vyplout do peřejí?
Peřeje radši přeskočíme.
14. 12. 2010



Co žije v dutinách mé hlavy?
A která nemoc svátek slaví?
Já vím, že už je skoro zima,
Přesto by ale bylo prima,
kdyby mne nechytala rýma.
17. 12. 2010



Jak mléko je zima
jak mléko na poli
a zem už nepřijímá
neplodí zmrzlá hlína
nerostou topoly.



Když usínám, tak nevěřím mu
že si jen jazyk brousí.
Pejsek se stočí pod peřinu
já už se těším na tu psinu,
v klíně mne lechtá vousy.



Na ploché zemi stojím zpříma
a už mne příliš nedojímá
Vesmír, ta malá tečka v čase.
Očima tvýma vidím zase
že mimo Vesmír stojí Čína.



Jen jedna a je bez ptaní.
Hle, tam jsme všichni schováni
jak v makovici zrnka.
Svět jako palouk na dlani
a uprostřed něj srnka



Večer už začíná být štědrý,
v Šerkovicích a snad i v Blansku.
nektar si naléváme vědry,
ambrózie po Sečuánsků
je lepší, než ta, kterou jí v Dánsku.




Eva - tak to je svátek deště
a sněhu nějak ubývá
švec sedí ještě
u piva;
vždyť včera propil kleště.



Boží hod, na stole kniha
vidličkou obracím stránky,
Do pusy se mi dívá
jak lupič do bran otevřené banky
a zpívá.



Tažení bubnů z holubníku,
a z lesa žestě v jednom šiku,
výstřely z děl a lampiónů,
Ze strany smyčce v dlouhém smyku.
Mám viset, proto neutonu.



Pro nový rok bych ušel světa kraj,
leč pouze pro rok, jež by opravdu byl nový.
Tak ještě jednou a jinými slovy:
Pro štěstí bych i peklo jménem Ráj
Pozpátku projel třeba na oslovi.



Hle ranní světlo, popůlnoční zář.
A všichni spí po dalším dlouhém flámu.
Dopíjím víno, nic už nepřidá mu
na chuti nový rok. Má stará tvář
v zrcadle --- čas vyměnit kalendář



Nad hlavou vlna beránků
Doutníky v podobě parolodí
Ráno je, v tom tichu se už rodí
poledne: čas tvých copánků,
svařené víno u stánku.




Už tu něco zase není,
jak ve vězení, jak v cizí zemi.
Pomalu se vrací domů,
kameny na svá místa v lomu,
vrací se ticho tvému domu.
(Dobrou noc)



Jen z poloviny byla tady.
Půl cesty vedlo do zahrady
a z poloviny nekonečno
se napůl žertem ptalo: slečno,
není svět pro vás příliš mladý?

Pohádka o psích očích

Když se princ napil z pramene na chvíli si lehl a zavřel oči. Padal do hlubiny modra nebe a do křiku ptáků začaly vstupovat snové postavy. Princ otevřel oči aby zaplašil sen, který přicházel. Sen ustoupil tmě. Jako by se víčka nezvedla. Princ zatřásl hlavou. Cítil chvění psa, který se o něj opřel.


Protřel si oči, ale tma neustoupila. Neviděl nic. Vůbec nic. Polekal se. Musí ihned k lékaři. Měl pocit, že musí spěchat, že každá minuta prodlení hrozí nevratnými následky. Chtěl se rozběhnout.

Vstal a v tu chvíli pochopil, že nevím, kterým směrem má jít. Zkusmo vykročil. Zakopl. Klekl si do jehličí. Co bude dělat? Nechtělo se mu křičet. Hrdlo se mu svíralo. Ale pak přece zavolal: „Pomoc!“ Zavolal to ještě několikrát, a čekal. Čekal dlouho.

Pes cítil úzkost či tíseň, jako by něco bylo menší, než srdce, které je uvnitř a jako by srdce nemohlo ven. Ale nevěděl co se děje. Princ se rozplakal. A pes se jej snažil utišit olizuje mu slzy z tváří.

Princ pochopil, že se mu pes dívá do jeho očí. Měl krásné velké hnědé oči oddaného psa. „Půjč mi své oči,“ prosil jej v duchu princ. A pes, jehož jediným štěstím bylo to, že je jeho princ šťastný a že je s ním, mu své oči daroval.

Princ se pomalu a opatrně rozhlížel, jako by mohl při neopatrném pohledu zase oslepnout. Pes se mu schoulil u nohou. Princ vykročil a pes běžel za ním, ale narážel do stromů a kamenů. Tak jej princ vzal do náruče a nesl jej. Šli zpátky domů, k zámku.

Princ nenašel nic, čím by se svému věrnému psu mohl odvděčit za takový dar. A jeho oči, kterými se pes díval do tmy nedokázal nikdo vyléčit. Princ nařídil, aby měl jeho pes všeho dost, jídla i pohodlí, nikdo mu nesmí v ničem bránit, nikdo na něj nesmí křičet.

Pes spával u nohou prince a zkoumal jejich pach. Neviděl již, ale svět se mu neztratil nadobro. Nemohl rychle běžet kupředu, ale mohl si hrát na louce desetitisící vůní.

Princ dostával každý den mnoho pozvánek a nemohl všechny odmítat. Odjížděl ráno, odjížděl večer, někdy odjížděl i na více dní. Psa s sebou už nebral bylo pro něj těžké orientovat se ve světě lidí bez očí, doma mu bude lépe, říkal si.

Pes osaměl. Jeho jediné štěstí bylo dělat společnost princi a tomuto štěstí obětoval své oči. Chodil po chodbách a komnatách zámku a hledal všude pach svého prince. Když se princ vrátil radoval se. Radovali se oba.

Jednoho dne odjel princ na několik měsíců do Maďarska. Velmi si jej tam vážili a ženy ho obdivovali pro jeho krásné velké hnědé oči. Jeho oči neodpovídali jeho povaze. To jej dělalo tajemným a zvláštním. Měl hluboce oddaný pohled psa, ale byl nestálý a nevěrný, jak jej k tomu nutilo spěchající mládí, takže to byl div a zázrak, když se jednou konečně a hluboce zamiloval.

Byla jako Kolombína z jiného světa, jako ostružina nasáklá opiem, jako válka, která zní v dálce, jako vodopády motýlů, orchidejí a nahých lidských těl. Byla jako město, do něhož dosud nikdo nevstoupil, jako posvátná hora Kailás, na níž vystoupit je zakázáno, jako hrad, od něhož nemá nikdo klíč, jako skála, která rozkvétá a drolí se na jemný šedý písek.

Unikala mu, ale nedovedla uniknout jeho pohledu. Sledoval ji ze síní na zahradu, z polních cest do lesa, z ložnice do koupelny. Objímal ji nahou před velkým benátským zrcadlem ve kterém viděl sebe i ji i mnoho dekorativních předmětů v místnosti.

Pes ztratil radost a smysl života. Jen ležel a už se ani nezajímal o jídla, která mu nosili a ze kterých služebnictvo tajně kradlo nejlepší kousky pro sebe, neboť to byly pochoutky, které by jen stěží někdo překonal jak ve světě lidském, tak ve světě psím.

Kde není radost, není ani život. A tak pomaličku, jako by vůbec neměl naspěch, jej život opouštěl. Pes si jen lehl, co nejpohodlněji, na měkký červený koberec a už tak zůstal ležet.

A v téže chvíli zmlhavělo před očima prince benátské zrcadlo. Nahé tělo jeho milenky ztratilo podobu, zůstala jen vůně, dotek a tma.

Princ věděl, co se stalo a věděl, že tentokrát je to již navždy. Života mu ještě zbývalo, co teď s ním? Věděl, že již bude pouze sám.  

Technologická poznánmka o výrobě šlehačky

Minulý týden jsem si udělal vynikající šlehačku technologií, kterou jsme objevil loni. A našel jsem poznámku z loňska:



Od té doby, co bydlím na vesnici jím vajíčka, jež snáší slepic, které svůj život tráví běháním po dvorku, jsou z úplně jiného materiálu než ty, které snáší slepice ustájené v garážích velkovýroben a piji mléko, čerstvě nadojené z vemene krávy, což jménem ale nikoliv chutí připomíná UHT hmotu v krabicích --- nabízí váš oblíbený velkotrh alias supermarket (znáte z televize) vyráběnou patrně z ropy.




 V době před první válkou v Gruzii mého dětství bylo v našich obchodech běžně k dostání gruzínské brandy. Během války z obchodů zmizelo a pak už se tam neobjevilo. Slyšel jsme, že se prodává dráž a západněji. Poslední láhev jsem si sice schoval, než se situace zlepší, ale podcenil jsem instinkt alkoholika, pro něhož je každá lihem obohacená tekutina věc okamžité spotřeby, má žena jej vypila.


 Říkalo se, že se gruzínské brandy nevyrábí destilací, ale tak, že se víno zmrazí. Zmrzne voda. To co poslední zůstane tekuté a nebo se první rozpustí je mnohem bohatší na alkohol.





Protože nemám ledničku, nechávám mléko za dveřmi. A teď v době mrazů mléko zamrzá a





 já jsme zjistil, že takto lze vyrábět smetanu. Když jsou tři čtvrtiny láhve zamrzlé, teče už jen huostá smetana. A led který pak rozmrzne je spíš jen voda.


To jsme věděl už dávno, ale teprve dnes v tento památný dvacátý pátý leden dva tisíce deset v mrazivé a chmurné ráno, po té, co jsme zatopil v krbu i kamnech jsem zkusil tuto smetanu slít a šlehat.




Získal jsem, něco, co se vůbec nepodobá těm krémovým sladkým hmotám z lahví, jež stávají ve velkotržnicích někde blízko krabic s mlékem.


Budu tomu říkat šlehačka. Bylo to ušleháno během dvou minut (moderní smetany z obchodů se musí šlaht půl dne a jsou stále tekuté, a pak se v následující minutě srazí na máslo)
a má to jemnou, delikátní chuť.


Jakožto výrobce doporučuji do kávy, a k jahodám.

Prokrastinace

Ještě donedávna jsem žila v představě, že moje chorobné odkládání povinností je pouhá lenost. Blíží se zkouškové, otevřu IS podívám se kolik mám předmětů, jaké jsou termíny, po zralé úvaze vytvořím tabulku, zaznačím termíny, zvážím kolik času budu potřebovat na jakou zkoušku nebo práci a podle toho si rozvrhnu termíny zkoušek. Přihlášené termíny modře, úspěšné zeleně, podmínky pro absolvování zkoušky žlutě a to co mi nedejbože uteklo červeně. Tady pohádka končí.
A tak hezky to začalo: Proč bych se stresovala z psaní nějáké práce? Přece mám na to tři dny, to je dost času. V klidu si sednu, otevřu počítač, přečtu si zadání, přemítám nad tématem, očima bloudím po pokoji. Na stole sedí kopa neidentifikovatelného bince, která mě rozčiluje pokaždé, když na ni zabřednu pohledem. Nemůžu nic psát, když mám na stole kopu bordelu! Klid, času dost, ten stůl si uklidím. Pak je hlad, jdu si udělat oběd, zjišťuju že není z čeho, tak musím jít nakoupit. Není v čem uvařit, tak musím umýt nádobí (uklidit celou kuchyň).
Dobře zbývají mi dva dny. Nastává podobná situace, dělám cokoliv abych nemusela psát.
V zápětí jeden den, následuje stress, sedím, civím do zdi, nápady nepřicházejí..za šest hodin odevzdávám!! Ve finále odevzdávám na rychlo spíchnutou práci, se kterou nejsem absolutně spokojená. A to je ten lepší případ.

V půlce ledna moje tabulka hoří červenou. Práce na které jsem si vyhradila tři dny píšu tři hodiny před půlnocí. Většina z nás to chorobné odkládání povinností zná. Říká se tomu odborně prokrastinace. V touze pohnout se z mrtvého bodu (je přece důležitější pochopit podstatu svého chorobného odkládání než napsat tu další práci) se dozvídám překvapivou teorii. Nejenom že zcela jistě trpí velká část světové populace prokrastinací, ale právě tomuto jevu je příčítána krize světové ekonomiky! No jej! Jak píše Viktor Kustein v článku Je fin. krize způsobena prokrastinací? se dle profesora psychologie ze Stanford University, Dr. Phillipa G. Zimbarda (známého především tzv. Stanfordským vězeňským experimentem), ve své knize Time Paradox z roku 2009 zmiňuje, že obecně se lidé dělí do několika skupin, ti jež jsou orientováni na minulost, ti jež se orientují na budoucnost a konečně ona k prokrastinaci nejnáchylnější skupina, jež se orientuje na přítomnost a tudíž nedokáže dostatečně posoudit dopady svého odkládání dokud se katastrofy nedějí.
Jak to ale souvisí s finanční krizí?
Začněmě malou exkurzí pro nevědoucí do problematiky:





Jak dále píše Viktor Kustein „...je třeba vzít v potaz, že dnešní světová ekonomická krize vznikla v USA. Americká společnost přestala být schopná splácet své enormní dluhy, tento fakt měl vliv na banky, které pozastavily úvěry podnikům (protože samy neměly kde brát), podniky začaly krachovat a vše se začalo bortit jako domeček z karet. Nakonec vzhledem k vázanosti mnoha měn na americký dolar a vzhledem k závislosti mnoha ekonomik na ekonomice USA, dopadla finanční krize na celý svět. Od té doby se mnoho předních ekonomických odborníků a státníků snaží finanční krizi vyřešit. Profesor psychologie na Duke University Dan Ariely si všiml, že málokdo se při snaze řešit finanční krizi zabývá jejími příčinami. Ve své knize Predictibly Irrational uvádí, že většina Američanů má enormní dluhy na kreditních kartách (v průměru okolo 9.000 USD) a téměř tyto dluhy nesplácejí...“
A závěr? Profesor Ariely došel k překvapivém zjištění, američané splácení svých dluhů jednoduše prokrastinují.

novomediální interpretace červené karkulky

"postmoderní" parafráze třech moudrých opic

neslysim -- nikoho neposloucham (autority znamenaji nic); nezajima me, co rikaji ostatni

nevidim -- prehlizim, co videt nechci; vidim svet ruzove / skrz media zprostredkovane; nebo take chci upoutat pozornost

nemluvim -- nemam nazor; jedno lizatko nestaci, nenasytnost / konzum

http://en.wikipedia.org/wiki/Three_wise_monkeys

Rock&roll a jeho změny

Hned na začátku této eseje je důležité, abych ujasnil mé chápání pojmů rock 'n' roll, bigbeat a rock. Z mého pohledu jsou všechny tyto pojmy totožné. Uvědomuji si, že pro většinu lidí je rock 'n' roll něčím, co by také většina lidí dnes označila jako (pro mě rockovou hudbu poněkud dehonestujícím názvem) oldies, Rock je dnes v našich očích tvrdší slovíčko spojené (bohužel) s kapelami jako Kabát (otevřeně přiznávám, že ač se snažím být člověk milující, lásku a mír šířící, tak Kabáti jsou pro mě plevel, nemám je rád a jejich hudba je pro mě směšná urážka bigbeatu) a pod slovíčkem bigbeat si dnes většina lidí nedovede představit nic. Jak už jsem ale podotkl, tak z mého pohledu se jedná o totožnou věc a proto budu dále používat všechna označení. Dále chci také objasnit, že mi je opravdu jedno co kdo poslouchá a vůbec nic proti tomu nemám. Tento text je o zamyšlení se nad vývojem rockové hudby. Ta samozřejmě byla ovlivněna jinými žánry a stejně tak ovlivnila jiné žánry hudby. V žádném případě ale nechci aby určité věty tohoto textu byly vytrženy z kontextu. Pokud tedy píšu o disco hudbě v souvislostech s úpadkem na poli rock & rollu, zamýšlím se stále nad rock & rollem a ne nad disco music.

Podívejme se teď do historie této rockové hudby a ukažme si některé mezníky. Pokud mluvíme o rocku, musíme začít s blues, které není samo o sobě rock, ale navzájem se ovlivňují natolik, že je dnes jde jen těžko oddělit. Kdy začalo blues se nikdo nikdy nedozvíme, protože si o tom každý myslí něco úplně jiného, podle někoho pochází blues z 19. století od otroků, kteří si zpěvem na polích dávali vědět, že přichází otrokář. Podle někoho se dá mluvit o blues pouze v případě takzvané dvanáctitaktovky, kdy se opakují tři akordy stále dokola a podle někoho je to jakákoli smutná píseň vyprávějící příběh. Co je ale pro nás teď důležité je to, že blues společně s jazzem a country hudbou (a mnoha dalšími aspekty) dalo základ rockové hudbě (tehdy opravdu pouze výraz rock 'n' roll).

40. a 50. léta dala vzniknout hudbě, která na dlouhou dobu ovlivní tolik lidí a zemí. V těchto počátcích rockové hudby se využívalo zejména již zmiňované dvanáctitaktovky a kombinace tří akordů. Jeden ze zakladatelů této hudby byl Chuck Berry, jehož písně jako roll over Beethoven jsou populární dodnes (mezi dalšími hudebníky stojí za zmínku například B.B. King). Přišel Elvis Presley a všechno se posunulo zase o kousek dál. Tato hudba (Bigbít všeobecně, ne jenom Berry a Presley)se stala okamžitě oblíbenou mezi teenagery většinou kolem 13. věku života. Místo postaviček vojáků J.I.Joe a vlastních otců se tím našel nový vzor pro mladé lidi - uřvaní jedinci s elektrickou kytaru (Nikdy, nikdy za ní nepřestanu děkovat) a jejím rozervaným zvukem. Přišel zlom a na světě byli the beatles (1960 - původní bubeník Pete Best, od 62 nastoupil Ringo Starr), jejich rock byl uhlazený a rozhodně jiný, nevycházel z tradičního amerického rock & rollu, byl to nový britský rockový zvuk, který si chvíli musel svoje místo hledat, poté ale přišlo největší šílenství v dějinách hudby a silně pochybuji, že to někdo překoná. Rodiče se tehdy asi dokázali smířit s The Beatles, ale nikdo nebyl připravený na The Rolling Stones. Tito chlapíci byli pro většinu dospělých moc. zatímco Beatles dostali roku 1965 ocenění od Britské královny za přínos do britské pokladny, Mick Jagger se stal sirem až roku 2003.

Teď už se pohybujeme v 60. letech. Roku 1967 se uskutečnil hippie festival s názvem Monterey pop festival. Je to důležitý mezník, neboť na něm vystoupili tehdejší hvězdy jako The Who, The Birds, Jefferson Airplane a stejně tak budoucí hvězdy jako Canned Heat nebo Janis Joplin (Tady se můžete podívat jak její první významné představení vypadalo, znělo a jak byla tehdy velice populární a známá zpěvačka 'Mama' Cass Eliot z The Mamas & Papas ohromena: http://www.youtube.com/watch?v=jhBFRNBxT_o&playnext=1&list=PLD9F6D5985FEC4F8A&index=11). Jimi Hendrix na tomto koncertě nezapomenutelně podpálil svoji kytaru. Sečteno odečteno - rockový mezník jak vyšitý. A všichni tito lidé (nebo alespoň většina) měli něco společného, Bourali zažité konvence, neuznávali představu "amerického snu" a otevřeně vystupovali proti válce ve Vietnamu a proti válčení všeobecně. John Lennon na znamení protestu vrátil roku 69 ocenění od královny, všichni více či méně propagovali halucinogenní drogy a i přesto, že se stíhali bavit, jezdit na festivaly a brát drogy, měli tito lidé a jejich fanoušci morální zásady výš posazené než většina státníků té doby. V téhle době byl bigbít už opět mnohem dál. Možná i díky drogám se technika hry na elektrickou kytaru změnila prakticky k nepoznání a svět dával vzniknout hard rocku, což je hudba, ve které vyniká sólová hra na elektrickou kytaru. Nejlepší kytaristé té doby jsou například Jimi Hendrix, Jimmy Page z Led Zeppelin, Eric Clapton.

Z mého pohledu přichází zlom v 70. letech minulého století (ne že by se děli v tomto desetiletí jenom špatné věci co se hudby týče, Led Zeppelin nahráli spoustu dobrých alb). Roku 1970 zanikají Beatles, umírá Jimi Hendrix, stejně tak Janis Joplin. V 70. letech vzniká disco music, kapela Abba a lidé vesměs zapomínají na éru hippies, éru solidarity, éru volné lásky. Co se drog týče, tak přichází na scénu čím dál tím víc kokajn a taneční drogy. Rocková hudba upadá a už nikdy nebude taková jaká byla za dob hipísáckých kadeří. V polovině tohoto desetiletí se vedle popovodiscorádobybigbítu (kapely jako Europe) objevuje Punkrocková Patti Smith s albem Horses, stejně tak jako přichází dobýt svět bigbítu hardrockovo-bluesový Gary Moore. 80. léta se nesou v duchu punku, který ale z mého pohledu již rockovou hudbu osekal na minimum, zdrsnil a udělal z ní do jisté míry to, co si o ní konzervativci mysleli odjakživa. Neříkám, že Punk je něco špatného, to vůbec ne. Ale Přesto mi bigbeat z 60. a přelomu na 70. léta přišel i přes jeho rozervanost vstřícnější a milejší, trochu jakoby z něj vyznívalo: ,,Hej, pojďme se domluvit, dejte míru šanci a přestaňte střílet.", oproti tomu Punk a pozdější tvorba na mě působí jako: ,, Hej!! Neserte nás nebo budem ještě hlasitější!!". V 80. letech to všechno bujelo vedle sebe, disco kultura jela ve své vlně a punk zase ve své, Když přišla Nirvana, byl to zase nějaký posun, všechno je posun, ale technicky se to pořád blížilo více punku než rocku a hard rocku z 60. a 70. let.

Dnes je svět rockové hudby, celá rocková kultura, tak roztroušená, že člověk jen těžko hledá společného jmenovatele. Dříve bylo také spoustu sub-žánrů a někdo hrál více folk, zatímco jiný více rock, ale všechno to byla stejná kultura, kterou něco drželo pospolu. Byla to sólová kytara? LSD? Společný nepřítel v podobě strýčka Sama? Nechci útočit na dnešní kapely, je spousta dobrých kapel, ale faktem je, že jejich hudba využívá jednodušších hudebních postupů než dříve. Dnes už nikdo nevymyslí kytarová sólá jako v Muffin Manovi Franka Zappy nebo Good Times Bad Times Led Zeppelinů. Většina dnešních kapel co znám, se snaží v hudbě nevybočovat žádným nástrojem. Chtějí hrát jako celek, tak aby žádný nástroj nevyčníval, o tom ale podle mého bigbeat není. S jedním přítelem, který poslouchá současnou tvorbu sem se na toto téma bavil a on mi řekl, že velká kytarová sóla v starším bigbítu jsou hudební masturbace, s čímž naprosto souhlasím. Ovšem pro něj to znamenalo něco nechtěného, něco co kazí píseň a né jí doplňuje. On v tom neviděl vrchol, ale pokles. Můj názor je, že masturbace je na každý pád prospěšná.

Suma sumárum; co je podle mého tedy příčinou těchto změn ve vnímání hudby? Myslím, že jako první bych označil Vyčerpání možností v žánru rockové hudby let 60. a 70. - Samozřejmě, že dnes existuje mnoho druhů rockové hudby, kterou tehdy nikdo neznal, jako třeba indie rock, ethno rock,atd. ale tehdejší rocková hudba se po cca 30 let vyvíjela nějakým způsobem. Byl blues, přišel rock, který fungoval na principech převzatých z blues (3 akordy, 12 taktů) - elektrická kytara(doprovod), basa, bicí, zpěv. Potom se rock zbavil nutnosti bluesových postupů (Beatles, Stones a další), Hra na rockovou kytaru se zdokonalovala a bylo důležité mít co nejlepší kytaristy. Hudba byla ráznější a ráznější, ale ne nutně jednodušší. No a poté už nebylo kam tuto hudbu posouvat jako samotný aspekt. Interpreti do své hudby začali přidávat prvky jiných druhů muziky, na což navazuje druhý bod - Vznik nových hudebních žánrů neslučujících se s rockem. tomuto roztroušení zájmu mezi vícero druhů hudby se chtě nechtě kapely přizpůsobovaly a zcela nové hudební postupy se na jejich tvorbě musely odrazit, to dává vzniknout funky, discu a podobně. Třetí bod - Roztroušení fanoušků - v momentě, kdy se z disca a funky stanou svébytné žánry, rocková hudba se logicky už nemůže těšit takovému zájmu jako dříve (z důvodu zrušení vlastního monopolu). 4 bod - Pokus o re-obnovu - v momentě, kdy se klasická rocková hudba zdá být mrtvá a ta neklasická zmutovala do jiných žánrů a subžánrů jako jsou metal atd. se začal vyvíjet punk (Punk opravdu chápu jako nutnost udělat krok zpět a vrátit se před disco, metal a jiné druhy hudby vzniklé z rocku). Jako pátý bod bych označil vývoj nové rockové hudby na základech punku - Jestliže totiž ta stará rocková hudba vznikla na základě jazzu, blues, country a rythm 'n' blues, ta nová musela vznikat především z punku, neboť jiné hudební žánry (disco, funky, metal) byli již svébytné a troufám si říct, že pro punkové interprety i posluchače nechtěné. Právě z punku tedy vznikl grunge, independent rock, ethno rock a další. A vzhledem k faktu, že punk neměl ke kytarovým vyhrávkám prakticky žádný vztah, musela se tato nová vlna bigbítu vyvíjet právě směrem, kterým se vyvíjela a vyvíjí.

Je pro mě otázkou kam se bude bigbít ubírat nadále. Narazí na své mantinely? Zanikne? Stane se z něj jenom malá subkultura několik málo stovek fanoušků? Kdo ví.

Inspirace...

Ono se krásně řekne “esej na volné téma“… jenže vymyslet vlastní téma je někdy složitější, nežli zakousnout se do předem stanoveného - tedy alespoň pro mě. Ještě nedávno to nebyl problém a přiznávám, že i já jsem velký zastánce prací podporujících svobodu bádání. Jenomže tenhle semestr si připadám, odpusťte mi to přirovnání, jako dojná kráva na témata těsně před posledním vyždímáním. Člověk zvažuje vše možné, sbírá pro a proti, a když už je téměř rozhodnut, BANG!!!…. Nová myšlenka a nový nápad - zaručeně lepší (podtextová ironie :P ). A tak se zvažuje a čeká na ten úplně nejúžasnější nápad, až je najednou za pět dvanáct. Upřímně doufám, že nejsem jediný člověk, kterého se podobné stavy čas od času zmocní. Nicméně já jsem opět v této situaci - zoufalá “tabula rasa“, na které se zjevuje mlhavý nápad a kterou po půlnoci ještě čeká několik kapitol logiky.

Vím, že svůj esej začínám poněkud rozvlekle, ale snad mi to odpustíte. Takto se totiž nenásilně snažím dostat k jeho tématu. Nehodlám zde rozebírat cizí teorie nebo složitě vysvětlovat fraktály, které, ačkoliv vizuálně vypadají úžasně, v matematických definicích a vzorcích na mě působí nepředstavitelně a děsivě. Chci se odlehčenou formou zamyslet nad tématem inspirace a ovlivňování. Kde člověk bere inspiraci? Co ho vlastně ovlivňuje? Jak to že někdo je zapálený do matematiky a já, když vidím matematický vzoreček v lepším případě usínám a v horším umírám hrůzou? Co nám pomáhá pracovat? Co je ten nejzákladnější a nejobecnější model pro jakoukoliv tvorbu, včetně umělecké?

Asi většina lidí by odpověděla, že svět kolem nás. Prostředí a lidi, kteří nás obklopují nás ovlivňují, ať už si to přejeme či ne. Nikdo totiž nežije ve vakuové bublině a i kdyby se člověk rozhodl vést poustevnický život, pořád by existovalo třeba slunce, které by ho hřálo svými paprsky nebo vítr, který by mu cuchal vlasy - samo sebou za předpokladu, že by nějaké měl). Člověk zkoumá svět od hlavy až k patě už od počátku své existence. Za tu dobu z něj objevil mnoho, pochopil zákony a na jejich základě si vytvořil vlastní sofistikované vědy. Při jednom svém pátrání po způsobech vizualizace zvuku jsem narazila na zajímavý odkaz, o který bych se zde chtěla podělit. Nachází se na této stránce: http://72.3.218.115/talks/lang/cze/evan_grant_cymatics.html

a pojednává o vědě jménem kymatika. Doporučuji shlédnout video, kde Evan Grant vědu představuje. Věřím, že pro některé z Vás tato věda asi nebude neznámá, ale já jsem tehdy nadšeně doslova civěla na video a následně pátrala na oficiálních stránkách.

Všichni máme určité povědomí o tom, že existují jisté síly (zvukové vlny či jiné proudy částic), které na lidský organismus působí kladně a jiné, které naopak působí negativně. Co uděláme, když je nám mizerně? Já si třeba pustím hudbu, po které se mi uleví. Každý zvuk se totiž projevuje jistými vibracemi a naše tělo na něj reaguje. Jakmile si to vědci uvědomili, začali hledat univerzální zvuky, které by měli mít na lidský organizmus příznivý účinek. Takto vznikla řada komerčních prostředků a programů, které mají pomocí zvuku léčit nejen duši, ale i tělo člověka. (více informací o jedné z těchto metod - cymatherapy - například zde: http://www.cymatechnologies.com/index.html)

Když sledujete kymatické záznamy zvuku, nemůžete si nevšimnout jejich podobnosti s některými motivy z přírody. Podobně se dají i vytvořit kymatické tvary tak, aby připomínali věci existující v přírodě. Zde mě napadá možná trošku fantaskní otázka, zda může hudba/zvuk ovlivňovat tvar a vzhled věcí samotných. A půjdeme-li do krajnosti - co bylo dříve? Hudba nebo tvar? Definitivní odpovědi se asi nikdy úplně nedopátráme. V celém světě zajisté existuje mnoho mýtů, které hudbě dávají velký význam a já si neodpustím vzpomenout na Tolkienovu “Hudbu Ainur”, které Tolkienova fantazie dala za úkol stvořit jeho fantastický svět. Ač se nepochybně jedná o smyšlenku, nemůžu ji odepřít jakési kouzlo. Jak ale k tomuto nápadu Tolkien došel? Předpokládám, že obecně tak jako každý. Zrodil se v jeho bezprostředním světě. Proto tedy mějme oči otevřené a uši nastražené, nikdy nevíme, kdy se může objevit úžasný nápad čekající pouze na to, abychom ho uchopili zprostředkovali světu.

M.C. Escher

Maurits Cornelis Escher, který se narodil v Leeuwardenu v Holandsku roku 1898, vytvářel unikátní a fascinující umělecká díla, jimiž objevil a představil rozličné matematické myšlenky.
V době kdy ještě studoval jeho rodina očekávala, že bude následovat příkladu svého otce a nastoupí kariéru architekta, ale špatné známky a nadání pro kreslení ho nakonec zavedly ke kariéře grafika.
Do roku 1950 byly jeho práce téměř bez povšimnutí, avšak v roce 1956 vyšel ojeho výstavě článek v časopise Time a dosáhl světového věhlasu. Mezi jeho největší obdivovatele patřili matematici, kteří v jeho práci rozeznali neobyčejnou vizualizaci matematických principů. Bylo to o to významnější, že Escher neměl žádnou formální průpravu mimo matematiku střední školy.
Jak se jeho práce vyvíjela, nechával se v kreslení inspirovat matematickými ideami o kterých četl,
které často pracovali se strukturami v rovině a projektivní geometrií a nakonec zachytil podstatu neeuklidovské geometrie jak uvidíme dále.
Byl také fascinován paradoxem a využil nápadu Rogera Penrose k vytvoření mnoha uměleckých děl. Pro studenty matematiky Escherova práce zahrnuje dvě široké oblasti: geometrii prostoru, a něco so můžeme nazvat logikou prostoru.

Rozdělení struktur v rovině zvané „mozaika“, jsou uskupení uzavřených tvarů, které kompletně pokrývají rovnu bez přesahu nebo zanechvávání nevyplněných míst. Tvary typické pro mozaiku jsou polygony nebo obdobné tvary, jako čtvercové dlaždice uživané na podlahy.
Ačkoli byl Escher fascinován všemy druhy mozaiky, pravidelné i nepravidelné, měl zvláštní potěšení v tom, co nazýval „metamorfózy“, mozaika která dokázala měnit tvar a vzájemně na sebe působit.
Jeho nadšení začalo roku 1936, když cestoval do Španělska a viděl vzory použivané v Alhambře.
Strávil spoustu času skicováním těchto obkladů a později prohlásil, že to „byl jeho nejbohatší zdroj inspirace který kdy využil.“
Ukázal, že nejenom pravidelné polygony jako trojúhelník, čtvereč a šestiúhelník mohou být použity pro mozaikování. (Mnoho dalších nepravidelných polygonů). Escher použil tyto základní vzory ve své mozaice a uplatnil to, co by geometrici nazvali odrazy,translace, rotace atd.a získal další možnosti vzorů.
Také dopracoval tyto vzory v „narušení“ základních tvarů k tomu, aby z nich vytvořil zvířata, ptáky a další postavy. Tyto deformace museli respektovat tří, čtyř nebo šesti bokou symetrii podkladového vzoru aby zachovaly mozaiku. Učinek byl překvapivě krásný.